Drž hubu, Kláro
Je fajn občas sklapnout, držet hubu a naslouchat povolanějšim.
„Co to má jako znamenat?!“
Dnešek je váš, miláčkové! Spocklidem je velká loď. Kdo chce, ten se zmestí. A o posádku (každýho z vás) tu jde až v první řadě.
Max. 5 slov
Tak vám předávam slovo. Přesněji jedno až pět slov. Napište mi do komentářů (případně pošlete mejl, dopis, holuba, havrana…), co si představíte, když se řekne Spocklidem. Co to ve vás vyvolá? Příjemný mrazení nebo zácpu? Radost, nudu, hysterii? Jakýkoliv obrazy, emoce, zážitky jsou vítaný.
Neni špatnejch odpovědí. Pro údržbu lodi každý slovo dobrý!
Může to vypadat třeba takhle:
Př. „Spock, vztekloun, znaková řeč, teda jazyk!, a už nevim, co sem mám kurňa psát furt!“
Nebo úplně jinak…
Na nic nečekej a piš
Dočteno? Tak zasednout a psát. 1-5 slov. Max. 15 sekund. Čim dřív, tim líp. Nezapomenete na to a hlavně nad tim nebudete moc hloubat.
„Potřeby většiny (čti lodi) jsou nadřazeny potřebám menšiny…nebo jednotlivce.“
To už víme. Nicméně za váš čas jsem velmi vděčná:) Díky!
Jste skvělí, jste báječní, jste dokonalí. Mám vás rád! <3
Čau. Jsem Klára a jsem tak trochu mimozemšťan. Přicházím v míru.
Píšu blog Spocklidem – moje životní průsery a life-hacky: jak se zvednout, když ti život dá přes hubu, jak k sobě být laskavej a být v pohodě s tím, že občas v pohodě nejsi.
P.S. Bacha na popkulturní odkazy! Nerdský kořeny nezapřu. Navíc mám neslyšící dceru a to je občas slušný sci-fi. Více zde.
Až na dřeň.