V rychlém sledu tu máme další polistopadovou knížku. Tentokrát Sudetenland. František Kotleta jednou něco napsal pod svým občanským jménem. Ačkoli vidět Leoše na obálce je fakt nezvyk, čte se to velmi dobře. Až zatraceně dobře.
Když se potkám s někým novým, občas mám pocit, že se známe už věky. Takoví lidé mi pak v životě zůstávají jako blízcí přátelé. Třeba Ingrid Tůmová, autorka Síly archetypů ženské duše a mystické novely Když se rozestoupí mraky.
Jsem introvertka? Nevím. Svět mi častokrát nepřijde tak hlučný jako hlavní hrdince komiksu. Někdy jsem dokonce hlučnější. I společnost mám vlastně docela ráda. V malých dávkách neškodí. S Debbie Tung se ale na spoustě věcí shodneme a když už nic jiného, je tak příjemné se na to koukat.
Menstruaci si mohou dovolit jen pro dobře situovaní, ostatní mají smůlu. Čeká je menstruační chudoba. Takovou zprávu vyslala Poslanecká sněmovna v rámci jednání o konsolidačním balíčku, když zařadila menstruační pomůcky do základní sazby DPH 21%. Menstruaci ale nemůžeme ovlivnit.
Na Polistopad jsem se těšila. Byla to jedna z knížek, které naruší plány a jdou na pořadí ihned, jak dorazí. Točí se kolem otázky, co trápí i mě. Kolik z komunistických pohlavárů po roce 89 jen změnilo barvy a dál se hřeje na výsluní? Hrdinové ale jen vytloukají klín klínem. Bude to stačit, myslíš?
Ženám je často připomínáno, že si vůbec nedokážou představit, jak může kopnutí do koulí bolet. Vzápětí je jim vyčteno, že na něco ty koule nemají a měly by se "pochlapit". Jsem žena. Koule nemám a skutečně netuším, jak bolí, když mě do nich nakopete. Zároveň vím, že nás ženy společnost do "koulí" kope dnes a denně.
Krabička je nejgeniálnější knížka pro všechny bez ohledu na věk, gender či životní názor, která by vás letos rozhodně neměla minout. Budete-li se jí řídit, máte k dispozici velmi sofistikovaný návod na většinu společenských situací. Najdete ji v dětské sekci, ale pravděpodobně budete hltat každé slovo i obraz. Možná se u ní i dojmete. Jako já.
Je super, pokud nás titul zaujme už svým názvem. Třeba v případě knížky Ztracenné, když řešíme, jak je možné, že digitální vypravěčka Michelle Losekoot má chybu hned na přebale. Teda Michelle! Ono to druhé "n" ale dává perfektní smysl. Poselství je pak mnohem hezčí, než v původní verzi.
Rodičovství je extrémně podivná záležitost. Snažím se ze sebe vymáčknout to nejlepší a doufám, že škody, co jsem napáchala budou co nejmenší. U vlastností, které po mně dědí moje dětí, je to pak čirá bezmoc. Tak ty taky, Brute?
Říjen. Samhain. Halloween. Smrt není nikdy v roce tak hmatatelná. Vyslovme ich mená a připomeňme si děti, které nás opustily dřív, než bychom vůbec kdy čekali. Když se kolem sebe rozhlédneme, zjistíme, kolik nás vlastně je. Armáda zjizvených rodičů.