Hejty, hejty a zase ty hejty. Přijde mi, že je to taková naše česká specialitka. Vyjadřovat se ke všemu, co vidím a slyším. Případně i jen tuším. Je totiž až životně důležitý mít názor. Na všechno. Nezáleží na tom, jakej ten názor je. Je úplně mimo mísu? Nevadí. Je úplně blbej? To se snese. Důležitý je jedině to, zda ho vyjadřuju dostatečně hlasitě a dotyčnýho verbálně zebleju od hlavy až k patě...
Století páry. Ačkoliv se jedná o svět smyšlenej, kterej s naší slavnou pozemskou průmyslovou revolucí nemá zdánlivě nic společnýho, nenechte se mýlit. Lidstvo se chová totožně bez ohledu na to, do jaký dimenze ho šoupnem. O moc jde vždycky až na prvním místě a nakonec to vždycky odskáčou nevinný...
Jsem žena ve 21. století. Pokročilý stadium emancipace. Můžu být úplně, čím chci. To, co bylo ještě před pár set lety neuskutečnitelný sci-fi, teď není žádnej problém. Je nová doba, přátelé. Éra nekonečnejch možností...
Naše nejpoužívanější znaky Se znaky je to s knihami. Stačí někomu nahlídnout do knihovny a už zhruba víme, s kým…
Upřímnou soustrast. Perfektně naučený a plně zautomatizovaný slovní spojení, který říkáme kdekoliv, kam zavítá smrt. Už to tak nějak tradičně patří ke Smrťově štábní kultuře. Říkáme to, aniž bychom nad tím nějak důkladně přemýšleli. Ono má smysl, proč se to v těch krajích vžilo zrovna takhle. Je v tom totiž všechno...
Underground. Prakticky trvalá součást Prahy. Lhostejno, zda za komára nebo v daleký budoucnosti. Excentrický šmouhy, bez nichž by pražskej kolorit byl poměrně vypelichanej exponát. Underground komančérskej měl pravda trochu víc lesku než ten budoucí. Kromě zvětralýho piva čpěl i svobodou. V budoucnu už je to jen bordel, chaos a špína...
Guilty pleasure. Něco, co je schopno vyrvat mi trn trudnomyslnosti z paty a okamžitě dočerpat náladičku. Zároveň něco, za co se tak trochu stydim. Podle úzkoprsejch společenskejch měřítek bych to totiž dělat neměla...
Slepozrakost. Stav, kdy tvý oči nevidí a zrak ti kompenzuje celý tělo. Hodí-li po tobě někdo něčím, tvý ruce se samy natáhnou, aby tu věc zachytily. Ačkoliv oči zůstávají nadále slepé. Takto nějak jsem si připadala při čtení. Slepozraká při čtení Slepozrakosti. Slepozrakost na druhou...
Vystřižený scény Máme konec roku. Tak tu na vás čeká jeden speciálek. Vystřižený scény. Výběr z přeřeků a přešlapů. Holt…
Poslední dny roku tak nějak tradičně vybízejí k ohlédnutí přes rameno. Jakej ten rok byl? Kudy vedla moje cesta? Jakej kus jsem ušla? To je někdy fakt dobrý zjištění, protože přímo za pochodu to nikdy tak nevyzní. Mám furt pocit, že jedu rychlostí půl metru za hodinu, i když se mi přehřejvaj páčky...