Slovo houževnatost na mě působí až vulgárně. Připomíná mi nějakou lascivní, už na pohled odpudivou houbu, která si nestydatě tyje na vzrostlém kmeni. Asi to není úplně mimo - houby umí být houževnaté. A naštěstí to v sobě máme i my.

Miluju humor a rasismus mě zvedá ze židle. Jako liči je knížka napsaná s takovým nadhledem, že se prosmějete od prvních řádků až do doslovu. Přestože popisuje věci, které vtipné nejsou. Zatímco se budete smát, vztekat se a plakat, možná se i zamyslíte nad tím, co se skutečně skrývá pod skořápkou lidí kolem nás. A o to jde.

Když vidíme slavného umělce, často si řekneme, že má talent, štěstí, kontakty...Něco, co my nemáme a mít nebudeme. Prostě nejsem tak kreativní! Je pravda, že většina z nás asi nesloží cyklus symfonických básní. O fous kreativnější, ale může být každý z nás. Jak?

Na smrti toho mnoho pozitivního není. Je konečná, definitivní a kdo se to pokusí změnit, snadno se dostane na temnou stranu Síly. Někdy bolí, někdy je fakt hodně ošklivá. Taky nás ale může proměnit. Udělat z nás lepší lidi. Nebo taky ne.