Mlýn na mumie je báječné čtení. Velmi květnaný důkaz, že život JE krásný. I když na to kolikrát nevypadá. Dost možná jakákoliv moje další slova nejsou potřeba. Prostě si sundejte klapky z očí, rozhlédněte se kolem a zakousněte se do tohoto chutného literárního prasátka vzpruženého kaštanovo-lanýžovou nádivkou. Tečka.
Naše dětsví je (nebo by mělo být) obdobím nevinnosti. Časem, kdy můžeme růst svým vlastním tempem a nepřemýšlet nad tím, co přijde. Přechod z dětsví do dospělosti se pak projevuje právě tím, že o tuhle nevinnost přicházíme. Na každýho to přijde jindy...
Knížku Frankenstein z Bagdádu jsem si pořídila hlavně kvůli Jitce Jeníkový, překladatelce. Taky proto, že s literaturou arabskýho světa nemám až na Rúmího básně a pohádky Tisíce a jedné noci žádný trvalejší vztah. Když nechci odsuzovat, ale pochopit, musím se dovzdělat, že ano!
Jako rodiče chceme pro svý děti to nejlepší. Rozhodujeme za ně tam, kde ještě samy nemůžou, a nikdy pořádně nevíme, zda to bylo správný. Není to prdel. Tady máte jednu větu, která by mi zaručeně pomohla při rozhodování o implantátu.
Psychický přetížení neboli mental overload je něco jako moderní epidemie. Stav, kdy jsme neustále pod palbou. Lítají kolem nás projektily informací, úkolů a dílčích zodpovědností. Mental overload u matek se všeobecně dost podceňuje. Jsi matka, co chceš...
Punk znám. Několik let jsem jím žila a v soft rodičovský verzi v tom pokračuju dosud. Na splatterpunk* jsem kápla až s Organickou oprátkou. Pokud platí Picassovo "Vše, co si dokážete představit, je skutečné", tak potěš koště. Takový prasárny si totiž zdaleka nepředstavuje jen Koubek.
Vyšel mi první placený článek. O Denise Hrubešový aka Diseasezoe. V Heroine. Předcházel mu celkem dlouhý a zajímavý proces. Uvědomila jsem si, že odvaha i pokora jsou nejdůležitější věci, který mě jako tvůrce můžou potkat. Obě jsou potřeba. Bez nich to nejde.
Stand up komik Demers Když mluvíme o postižení, málokdy by nás napadlo spojovat si ho s humorem. Spíš si myslíme,…
Vděčnost je věc zapeklitá. Měla bych ji cítit, ne? Sakra. Ze všech motivačních brožur a citátů to na mě stříká jako krev z useklý ruky rytíře z Monty Python a Svatý grál. A já stejně jako on tvrdím, že je to jen škábnutí a jedu dál. Bojuju.
Moje laskavost k sobě od novýho roku dostála značných změn. Nejvíce ceněná je podoba určitý lenosti a nečinnosti, se kterou si dovoluju občas nedělat vůbec nic. Nic produktivního. Představuju si Gretu Thunberg a její zuřivý výraz. "How dare you!" běží mi hlavou...