Moje laskavost k sobě od novýho roku dostála značných změn. Nejvíce ceněná je podoba určitý lenosti a nečinnosti, se kterou si dovoluju občas nedělat vůbec nic. Nic produktivního. Představuju si Gretu Thunberg a její zuřivý výraz. "How dare you!" běží mi hlavou...
Přátelé, v pátek a sobotu si volíme svýho prezidenta. Dalo by se říci, že po tom, co tam deset let seděl Miloš Zeman (nebo pádloval na člunu, nebo byl hermeticky uzavřen v akváriu...) už nemůžeme sáhnout vedle. Tak prdlajs! Můžeme...
Mohlo by se zdát, že můj život ztratil na lesku, jelikož jsem toho v mnohém roce zatím mnoho nepřečetla. To je pravda. Za to se věnuju jiným kratochvílím. Začala jsem opět chodit do divadla. Zlý jelen byl první truňk po nezamýšlený abstinenci...
Vypadá to, že jsem se na starý kolena stala idolkou malých holčiček. Nežádala jsem o to. Nijak výjimečně jsem se o to nezasloužila. Když je to ale jednou tady, můžu říct jen jediný: "Je to dar!" A neposrat to.
Dát do kupy 100 věcí, který dělaly můj život v loňským roce hezčím, nebylo úplně jednoduchý. Stovka je prostě stovka. S postupně přibývajícími položkami jsem si ale jen potvrdila svou domněnku, že se mám krásně...
Mám za sebou hezký rok. Po celkem dlouhý době mi nikdo neumřel a ani jsem se nemusela strachovat o ničí život a zdraví. Přesto jsme měla na novej rok v očích slzy. Proč? Inu, řítit se životem jako Bugasseratti Monopost má svý výhody. Zválcuju všechno…blbý je, že občas i sebe.
Co přinesl rok 2022? Ke konci roku není pro samý bilancování kam šlápnout. Co se povedlo a co radši zametem pod koberec na příště. Připojuju se se svým osobním ohlédnutím za dva dvojkou i já. Take it or leave it.
Pět jazyků lásky mi vždycky znělo dost seberozvojově. Kniha, co jsme dostali, statečně lapá prach. Pak se ke mně ale dostal test a prokrastinující se stébla chytá, víme? Ze svejch insightů jsem sestavila tuhle přízemní verzi pro obyčejný smtelníky. Tak si jí dej. Jde totiž o lásku. A jsou ty Vánoce...
Když se řekne sebeobrana, většina z nás si vybaví temnou uličku, opuštěnou zastávku MHD a týpka s kuklou přes hlavu. Trénovanějším už detailně šrotujou v hlavě elegantní výkopy z otočky, který již pár let horlivě nacvičujou v tělocvičně. Moderní sebeobrana Jasmíny a Pavla Houdkových je však o něčem docela jiném. Vyhranej boj je ten, ke kterýmu vůbec nedojde...
"Hluchý jsou debilové," ozvalo se před školou pro sluchově postižený, kde jsem svojí neslyšící dceři zapínala bundu. Zásah přímo na komoru. Otřes celýho systému. Myslela jsem si, že jsou určitý hranice, ve kterých člověk může projevovat svoji hloupost a omezenost. Pravda je ale neúprosná. Nemá to dno.