Kirk: Pane Spocku, mám pocit, že jste čím dál víc a víc lidštější?


Spock: Pane, nevidím důvod, proč bych se měl nechat urážet.

spocklidem buddha úvod

Čau. Jsem Klára.
Pojďte se podívat, jak vypadá život v mym vesmíru. Vítejte na mý lodi, příjemnej let (zvracící pytlíky nehledejte, došly před pěti lety…)

S kym máte čest?

Oficiálně jsem inženýrka (to vem čert) a vyučená umělecká truhlářka a řezbářka (na to jsem fakt pyšná). Neoficiálně pak nadšená zpěvačka, hráčka na flétnu a šalmaj, milovnice fantasy, sci-fi a komiksů a a a….

Momentálně jsem ale hlavně máma. Máma bojovnice. Hrdinství a humor jsou můj každodenní chleba. Mam totiž neslyšící dceru. A to je někdy pořádný scifi.

Proč zrovna Spock?

Spock byl drsňák, mašina bez emocí (Vulkánec no, co chceš), která dokázala cokoliv.

spocklidem baby terminátor kochleární implantát

Tohle a uši máme společný. Život se se mnou moc nemaže. Od doby, co mam děti, to platí dvojnásob. Díky tomu vim, že taky zmáknu cokoliv. A přestože se nevrham do vesmírnejch dálav, nečelim magnetickejm bouřím, ani mimozemskejm hrozbám, vyšlo by to na hezkejch pár dílů původního Star Treku.

Naopak absenci emocí teda nesdílíme. Logicky! Spock byl ve výhodě – měl totiž Ofinku a neměl děti. Moje baby terminátorka model t – S3R4F1N4 a skřetí princ Bh’aarn A’bhazs na moje emoce občas kladou až příliš vysoký nároky. Ostatně bejt bez emocí ani neni mym cílem. Tim je zůstat v relativnim klidu, spokojená a nikoho nezabít.

Spock lidem, s poklidem

Blog Spocklidem je takový best uf mýho života. Je stejně hubatej jako já. Dočtete se tu nejen o mym tragikomickym soužití se dvěma skřepaslíky, protože k odvrácený stránce mateřství jsem si čuchla fakt s gustem. Moje celoživotní láska k fantasy/sci-fi a tělesnejm modifikacím všeho druhu je drobnej bonus. Sladkej. Jako když na vesmírnej dort nakydáš šlehačku.

Ráda spojuju zdánlivě nespojitelný věci (zodpovědný mateřství a zálibu v tetování), překračuju hranice a čelim výzvám všeho druhu (řídit a znakovat zároveň), hrabu se ve společenskejch tabu (smrt dítěte, císařskej řez, postižení všeho druhu…) a dělam věci, který jsou prej nemožný (psaní s dvěma malejma dětma, přirozenej porod po císaři…)

Vědomě psát jako prase

spocklidem tvůrčí proces

Jako pravá hrdinka prostě nemůžu bejt vyžehlená a napulírovaná:

Podle otce měli mít v očích světlo prvních hvězd při stvoření světa. Co vím, tihle byli špinaví, zakrvácení a jejich zbroje vypadaly jako veteš z LARPu pro bezdomovce.“

Alex Drescher – Zrození Adepta

A tak ani můj psací styl neni uhlazenej. Prostě se s tim moc nemažu. Proč taky. Akademickou češtinu tady nehledejte a připravte se na mojí plynnou orkštinu.

Těhotnej Buddha

buddha update

Ve zdárnym procesu je i moje kniha Těhotnej Buddha, autentickej příběh o matce bojovnici, kterou život pěkně vymíchal. Mym záměrem bylo, aby sloužila jako rodičovská noktovize pro všechny mámy a táty, co od života taky schytali pár facek.

Proč Těhotnej Buddha? Protože proto. „Když je všechno úplně v řiti, musíš přestat bojovat a jen bejt. I to je někdy dost. Buddha uprostřed chaosu…“

Mym přánim je, aby se rodič v takový situaci necejtil jako pacient v izolaci. Ale jako samuraj, co stál tváří v tvář smrti (bolesti, postižení…) a zvládnul to. Hrdina, jenž získal další bitevní jizvu a stal se většim a silnějšim. Tim totiž skutečně je. Badass hero.

Žijte dlouho a blaze.

spocklidem spockova rodina