Kirk: Pane Spocku, mám pocit, že jste čím dál víc a víc lidštější?
Spock: Pane, nevidím důvod, proč bych se měl nechat urážet.
S kým máte čest?
Čau. Jsem Klára.
Oficiálně jsem inženýrka (to vem čert) a vyučená umělecká truhlářka a řezbářka (na to jsem fakt pyšná). Neoficiálně pak amatérská hráčka na flétnu a šalmaj, nerd, nadšená zpěvačka, milovnice tlustých knih a pošmournýho počasí…
Momentálně jsem k tomu všemu i máma. Máma bojovnice. Hrdinství a humor jsou můj každodenní chleba. Mám totiž neslyšící dceru. A to je někdy pořádný sci-fi.
Proč zrovna Spock?
Spock byl drsňák, mašina bez emocí (Vulkánec no, co chceš), která dokázala cokoliv.
Tohle a uši máme společný. Život se se mnou moc nemaže. Od doby, co mám děti, to platí dvojnásob. Díky tomu vím, že taky zmáknu cokoliv. A přestože se nevrhám do vesmírných dálav, nečelím magnetickým bouřím ani mimozemským hrozbám, vyšlo by to na hezkých pár dílů původního Star Treku.
Naopak absenci emocí teda nesdílíme. Logicky! Spock byl ve výhodě – měl totiž Ofinku a neměl děti. Moje baby terminátorka model t – S3R4F1N4 a skřetí princ Bh’aarn A’bhazs na moje emoce občas kladou až příliš vysoký nároky. Ostatně bejt bez emocí ani není mým cílem. Tím je zůstat v relativním klidu, spokojená a nikoho nezabít.
Spock lidem, s poklidem
Blog Spocklidem jsou moje životní průsery a life-hacky: jak se zase zvednout, když ti dá život přes hubu, jak k sobě být laskavej a být v pohodě s tím, že občas v pohodě nejsi. Dočtete se tu o tragikomickým soužití se dvěma skřepaslíky, protože k odvrácený stránce mateřství jsem si čuchla fakt s gustem.
Jsem srdcař a Spocklidem je srdcovka. Nechybí ani láska. Láska k odlišnostem (ať už je to vzhled, nebo postižení) i k tomu, co nás spojuje. Všichni bojujeme, padáme a přesto v tom šlapeme, jak nejlíp dovedeme.
Ráda spojuju zdánlivě nespojitelný věci (zodpovědný mateřství a zálibu v tetování), překračuju hranice a čelím výzvám všeho druhu (řídit a znakovat zároveň) a hrabu se ve společenskejch tabu (smrt dítěte, císařskej řez, postižení všeho druhu…).
Vědomě psát jako prase
Jako pravá hrdinka prostě nelze bejt vyžehlená a napulírovaná:
„Podle otce měli mít v očích světlo prvních hvězd při stvoření světa. Co vím, tihle byli špinaví, zakrvácení a jejich zbroje vypadaly jako veteš z LARPu pro bezdomovce.“
A tak ani můj psací styl není moc uhlazenej. Prostě se s tím moc nemažu. Proč taky. Akademickou češtinu tady nehledejte a připravte se na mojí plynnou orkštinu.
Těhotnej Buddha
V listopadu 2021 mi vyšla kniha Těhotnej Buddha, rodičovská noktovize pro všechny mámy a táty, co od života taky schytali pár facek.
Proč Těhotnej Buddha? Protože proto.
„Když je všechno úplně v řiti, musíš přestat bojovat a jen bejt. I to je někdy dost. Buddha uprostřed chaosu…“
Mým skromným přáním je, aby se rodič v takový situaci necejtil jako pacient v izolaci. Ale jako samuraj, co stál tváří v tvář smrti (bolesti, postižení…) a zvládnul to. Hrdina, jenž získal další bitevní jizvu a stal se větším a silnějším. Tím totiž skutečně je. Badass hero.
Žijte dlouho a blaze.
