Těhotnej Buddha
aneb rodičovská noktovize pro mámy a táty, co od života taky schytali pár facek
„Když je všechno úplně v řiti, musíš přestat bojovat a jen bejt. I to je někdy dost. Buddha uprostřed chaosu…“
Těhotenství je prej nejkrásnější období v životě ženy. Ale některý mámy dostanou hned napoprvý pěkně po hubě. Namísto romantický idey vznešený madony jsou KO uprostřed arény, v zvětšující se louži vlastní krve…
O čem Buddha je?
Syrovej autentickej příběh o mámě bojovnici, která skrz řadu bitevních zranění dospěla ke svý osobní hubatý formě zenu.
Netradiční kniha, potetovaná obrázkama od Barbory Hermanový, strhává náplast z nezhojenejch ran společenskejch tabu, a nabízí pohlazení hrubou dlaní všem rodičům, co mají pocit, že jsou na svý utrpení sami. Jsme v tom všichni společně.
Zaručený návody zde nehledejte. Nefungujou. Ale přesvědčíte se, že všichni máme sílu to po svým zvládnout. Zvednout se z prachu, jít dál a vyrůst s každou další jizvou…
To chci!
Buddhu, chlapíka jednoho ušatýho, si pod svý ochranný křídla vzalo nakladatelství Argo. Jo, Buddha je argonaut.
Jak se Buddha líbí?
Je to smutný příběh. Místy je to drsné.
Jestli se někdy někomu podařilo aspoň částečně popsat, jak bolí srdce a duše, když se stane něco takhle nepředstavitelného, tak je to v téhle knížce.
Líbí se mi, jak je knížka psaná. Není to odborný rozhovor s lékařem, kdy půlce věcí nerozumíte a druhá půlka jsou jen omletý fráze, který byste chtěli zhmotnit a omlátit je někomu o hlavu.
Je to povídání o životě s obyčejným člověkem, který moc dobře chápe, jaké to je, když vám život podrazí nohy a ještě si do vás kopne. Takový člověk vám neřekne zbytečné fráze, které nechcete slyšet, protože ví, že to nepomůže. Můžete spolu tiše sedět a sdílet svou bolest. A tahle malá růžová knížečka může takového člověka zastoupit, když ve svém okolí nikoho podobného ne“
Autorka je nerd, svéráz, hrdina. Popisuje svůj střet s mateřstvím přirozeným jazykem a bez servítek. Děsivou bolestnou zkušenost, kterou si asi sotva kdo dovede představit. Narození mrtvého miminka, komplikace během dalšího těhotenství, velký boj matky i dítěte. Smutné je, že víc než ztráta dítěte mě šokoval přístup zdravotního personálu, totální lidská tupost a krajní nedostatek empatie. Vím, že zážitek porodu “ na běžícím páse“ umí ztraumatizovat i maminku, u které je vše, jak má být. Tohle ale byla síla!
Knihu jsem nevěnovala. Téma je velice specifické. A bolestné. Sama jsem jí ale nemohla odložit až do poslední stránky.“
Je velmi těžké hodnotit knihu, která zachycuje realitu, navíc, když autorku znám o trochu víc, než z jejího blogu. V mých očích je Klára skutečná hrdinka, ale nechci zabředat k patosu, názor si nejlépe uděláte sami!“