Jako rodiče chceme pro svý děti to nejlepší. Rozhodujeme za ně tam, kde ještě samy nemůžou, a nikdy pořádně nevíme, zda to bylo správný. Není to prdel. Tady je 1 věta, která by mi zaručeně pomohla při rozhodování o implantátu.
Tak už se rozhodni!
Rodičovství je jeden velkej rozhodovací proces. Za svý dítě to děláme opravdu často. Můžou to být desítky situací denně. Tíha rozhodnutí záleží na mnoha faktorech a po různu osciluje na ose mezi „úplná hovadina“ až po „radši se zabiju, než abych tohle musela řešit“.
U dětí s „příběhem“, tedy těch, co mají nějakou diagnózu navíc, se počet takových rozhodnutí zvyšuje. Hlavně těch těžkých, který nám svým tlakem vymačkávají oči z důlků a děsí nás ve spánku ještě dlouho potom.
Nikdy totiž nemůžeme s jistotou vědět, že jsme se rozhodli správně. To ukáže až čas. A až to budeme vědět, tak s tím už pravděpodobně zase nic neuděláme. Není to prdel. Rodičovství skutečně v moha ohledech není vůbec žádná prdel.
1 věta pro rozhodování o KI
Podobnou nejistotu jsem zažívala takřka permanentně, když jsme se rozhodovali o implantátu pro naší neslyšící dceru Serafínu. Její řeč ustrnula na mrtvým bodě. Sluchadla nepomáhala a my museli vyřešit co dál.
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
