Často slýchávám, že tetování není vůbec originální a má ho dnes snad každý. Nad normálními a obyčejnými věcmi se ale pozastavujeme málokdy. Už vůbec nad nimi neprotáčíme panenky a neříkáme „ježiš!“, kdykoliv je vidíme. Tetování je skutečně normální. Stejně tak potetovaní lidé. Pojďme se k nim tak i chovat.
Tetování je normální
Na své těle neshledávám nic nepatřičného. Vždycky jsem zas a znovu překvapená, když si vezmu kraťasy. V metru se pak nenápadně kontroluji v prosklených dveřích, jestli třeba nemám na bradě pastu. Proč na mě všichni tak koukají?! A pak mi to dojde. Jako už posté předtím. Jo, aha! Kérky. To bude ono…
Snižující se teploty, pošmourno a nutnost přioblíct si ráno vrstvu navíc by někomu mohla přivodit lehce (nebo i těžce) depresivní stavy, my potetování si zas na pár měsíců odfoukneme. Zhruba od října do března je období hájení. Nikdo na nás blbě nečumí, neprotáčí panenky a neříká nepublikovatelné věci.
Zatímco někteří vytahují fotky z letní dovolené, já jsem si zavzpomínala na nejčastější hlášky, kterým jsou potetovaná těla (tudíž i moje) vystavovaná. Ono se pak totiž jednoduše zapomíná na fakt, že jsme taky lidi.
Takže…
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
