Juraj Jánošík a parní templ aneb dolce vita v éře parokoka

spocklidem juraj jánošík a parní templ

Juraj Jánošík je zpět na svým jízdním kempelenu, nás čeká další turné parokokovou Evropou čili Vapeuropou a já jsem nadšená, jako kdyby se kameny opět valily do Prahy.

U dvora bývá veselo, až třeskuto

„Raduj se, neboť ti daruji život. Život věčný.“

Na dvoře českého krále Hirama I. se blýská. Rozhodně ale ne na lepší časy. Automaton v podobě Turka hrajícího šachy si z Jeho Výsosti spíš pěkně střílí. Až lítají sálem krvavý chuchvalce. A pak že jsou šachy bezpečnej a nudnej sport! Když nevíte co by, povolejte Juru. On už sis tím nějak poradí. A taky že jo!

Spářka?

Už to nebyla stará dobrá Evropa chleba a dřeva, nýbrž Vapeuropa – Evropa opojená párou, Evropa vypařující se a spařená. Sice nepokořená Turky, zato však dobytá a znásilněná hordami průmyslového džihádu.

Pára je zvláštní element. Nepředvídatelná, výbušná a někdy taky pěkně hlučná. Alternativní steampunková Evropa však má velký kouzlo. Všechny ty parostroje a stroječky, mechanigromanti a machinifexové, Brandelliho řemeny, parní temply, automatony a digrammatony a především kempeleny, jízdní parohyby, nejrůznějších konstrukcí a slohů. Jednoho skoro až mrzí, že jsme u páry nezůstali dýl. Mohla bejt ještě slušná spářka.

And the hero is…

„Neplýtvejte na mě svou sýronií.“

Juraj Jánošík? To je prostě týpek. K rozervaným hrdinům, co pořád něco řeší, má daleko. Co by kartuší pomaloběžného prachu hodil, cestou vybuchl a zbytek po částech došel. Jura neřeší, Jura prostě je. A je vlastně úplně obyčejnej. Až na tu neuvěřitelnou fotografickou paměť á la Číslo pět, kterou by mu záviděl i Roden z Básníků.

…Juraj Jánošík!

Je to ztepilej mix vesnickýho lva salonů, slovenskýho Casanovy a zbojníka s parní valaškou a selským rozumem z dob, kdy to ještě bylo cool. Bere život tak, jak běží. Co mu nasypou, s tím se popasuje a pak si jde naládovat břich, popít kořaly nebo státotvorně provětrat pár ložnic.

Dolce vita…

„Žijte tu blaze, debílkové.“

Přemýšlela nad tím, co z knih o Jurovi Jánošíkovi dělá tak hříšně jedlou záležitost. Došla jsem k závěru, že je to především zpráva, jak dolce může vita být. Zapomeňte na sladký nicnedělání. Jurova dolce vita je syrová, upřímná a opravdová. Žít tak, jako by každý nádech měl být poslední. Ne tak hystericky a zbrkle jako vojáci v zákopech čekající na další salvu, ale kontinuálně minutu za minutou, den za dnem, rok za rokem.

…debílkové!

„Ze srdce rád, milý Antoni. Teď mě však trápí jedna otázka: Zbyl ti v čutoře ještě hlt kořalky?“

Když jsem na misi, nezapomenout prozkoumat delikatesy místní kuchyně (anglickej pudink s díky odmítnout), bodře popít s přáteli a pak si při drobné zajížďce do malé vesnice L’Épine na severovýchodu Francie jen tak mimochodem vynaleznout šampaňský. Jánošíkův sladkej život má zkrátka blíž k sex, drogy a steam’n’roll než k nekonečným siestám a jiným italovinám od jižních sousedů. Tím bližší mi je.

Tajemnej jak spoďáry

Přihlásil se student ve tvaru krychle.

O Svetozáru Olovrantovi vám toho moc neřeknu, ten člověk je tajemnější než spoďáry svatý Cecílie. Nicméně způsob, jak žongluje s historickými reáliemi a místopisnou faktografií, kde mu neustále odnikud přibývají další a další koule (take it or leave it), jak si hraje s jazykem, jaký novotvary sype jak parní Večerník z rukávu, je báječnej a nekonečně zábavnej.

„Necul se, skřete potměšilý!
Roucho mi víly potmě šily.“

Obzvlášť jsem si užila Jánošíkovu slam poetry v rámci loutkovýho představení. Rýmy balancující na tenký lajně mezi „slunce žblunce z Jablunce“ a naprostou genialitou se jen tak nevidí. Placku na klopu z čistýho metafilu by pak zasloužil i překladatel Richard Klíčník.

Podruhý na první

Všichni cítili, že kolem nich právě kráčí historie. A maličko se přitom kymácí.

Juraj Jánošík mi přirostl k srdci na první pohled už podruhý, a to nejen tím, jak je knížka krásná. Fialový, lehce třpytivý předsádky jsou výtečný. Tak se táži: „Hrom do gemby, cholera z bolera, psia krew, kdy bude další díl?“

Další díly:

Juraj Jánošík aneb roztúrujte kempeleny, na snídani jsem zpátky

Obsah

Sdílejte článek
Facebook
WhatsApp
Email
Threads

Připoj se do našeho vesmíru

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud vám mé texty dávají smysl, připojte se k mojí komunitě na Forendors

Získáte:
forendors panel