
Zpracovávám teď redakční poznámky ke své druhé knize Kojící Spock. Otevírám stará zranění, která jsou furt živá a bolí. Někdy je to tak nesnesitelné, že bych knihu nejradši smazala jedním kliknutím.
Prostě to přežít
„…zůstal sám a proti němu přesila
Partyzán – i když už válka dávno skončila…“
(Traband – Partyzán)
Kojící Spock je pracovní název druhého dílu Těhotnýho Buddhy. Letos na jaře jsem k němu dostala poznámky z redakce a od té doby na nich velmi pozvolna pracuji. Zpočátku jsem text jen nahrubo skenovala a zastavovala se u jednotlivých zvýrazněných míst, která jsem podle potřeby upravovala. Šlo to docela rychle. S redaktorkou jsme se dohodly, že rukopis dodám do konce července. Začala jsem se v tom patlat mnohem víc a sakra!
Zjistila jsem, jaký problémy mi dělá to celé číst. Nořit se do vzpomínek, které bolí a jsou tak strašně náročné. Dlouhé období v nemocnici. Strach. Totální potlačení vlastních potřeb ve prospěch své dcery. Neustálý stres. Osamělost. Běh na dlouhou trať, kde cíl je v nedohlednu a není vlastně vůbec jisté, že tam někdy doběhneme…
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?

Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.