ADHD. Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Luxusní kombo poruchy pozornosti s hyperaktivitou. Nálepka, kterou se celkem běžně značkujou dnešní děti. A to nejlíp sešívačkou přímo na čelo. Nálepky a škatule jsem nikdy neměla moc v oblibě. Ale…
Nic takovýho neexistuje!
Řada lidí tvrdí, že ADHD je smyšlená diagnóza. Omluvenka pro rodiče, co si neumí řádně vychovat svý ratolesti. Máš dítě, který nezvládáš? Klid. Zajdi si k doktorovi, dostaneš štempl a jseš za vodou. Jednoduše geniální. Myslim, že to tvrděj hlavně ti, co děti viděli jen z vlaku. Někdy v minulym životě.
My všichni jsme Gogo
Souhlasim, že ADHD jde dnešní době na ruku. Jen si to vezmi. Scrolluju si takhle vesele po sociálních sítích. Zaujme mě nějaká fotka, kliknu na ni, začnu to číst, ale ty jo! To je moc dlouhý! No nic…jedu dál. Hele video! To by mohlo bejt vtipný. Mohlo, ale po pár minutách si nervózně podupávám nohou a po dalších dvou vypínám s tim, že se na to dokoukam pozdějc. Nepřipomíná ti to něco?
Náš svět je zrychlenej a problém s pozorností máme skoro všichni. Naše dny jsou ve znamení rychlý akce, ještě rychlejšího střihu a speciálních efektů. Udržet u toho perfektní soustředění je oříšek. Kokosovej. Jsou dny, kdy i běžná konverzace je složitá. Přijde mi, že než se ten druhej dostane k jádru francouzskýho buldočka, budu se muset restartovat.
Entomolog nebo Flash?
Děti na to přirozeně reagujou. Některý míň, některý víc. Některý dál zvládaj sedět u cesty a hodiny pozorovat broučky. Z některejch se stává Flash s velmi špatnou krátkodobou pamětí. My máme doma ten druhej případ.
Serafínka je jako Flashova mladší sestra. Je krapet rychlejší, rozhodně krásnější, ale ještě víc neřízená střela. Na to, že se narodila jako půlkilová panenka o pár měsíců dřív, je to prej ještě zatraceně dobrej výsledek. Může bejt daleko hůř. Vždycky. To mě mělo uklidnit. Hlavně ve chvílích, kdy se s nadšenim vrhala pod dopravní prostředky.
Matka Gripen
Byly doby, kdy jsem si připadala jako debilní matka. Ostatní maminky kolem mě seděly, povídaly si a v rámci možností v klidu popíjely kávu, zatímco si jejich děti poklidně hrály opodál. Já s jazykem až na zemi a plícema v batohu lítala za Fínou jako Gripen.
Sundavala jsem jí z lustru, úspornejma parakotoulama se nenápadně přibližovala ke stromům, kde ona balancovala na nejvyšší větvi a vrhala se do silnice, abych jí vytahovala z pod kol protijedoucích náklaďáků. Připadala jsem si jako idiot. Tý jo, já to mateřství fakt těžce nedávám! No, aspoň si pěstuju ninja reflexy a svalovou hmotu.
S Flashem se člověk nenudí
Některý okamžiky byly spíš úsměvný. Serafínka se někdy oblíkala třeba hodinu, protože jí do toho vždycky něco přišlo. Tu knížka, tu hračka, tu pavouk. Má to smysl, proč maj superhrdinové svý uniformy, co nikdy nesundavaj!
Bolestnější byla logopedie a sluchový cvičení. Fínka během jednotlivejch aktivit střídavě mizela z mýho dosahu do svýho pestrobarevnýho vnitřního světa a pozorovala, co jí zrovna vlezlo do záběru. Sledovat ty změny v jejím obličeji bylo vlastně úžasný…kdyby mi nehořela koudel za zadkem, že se nestihne naučit mluvit.
GPS na krk a nožky v teple
Máme i jednu horror storku. Byli jsme venku. Řešila jsem něco s Barnabáškem (to je typickej entomolog!) a Fínka najednou nikdykde. Nehodlala se s náma zdržovat a šla na hřiště. Hrála si tam, pak cvak. „Co tu dělám? Kde je máma? Hele tuhle cestu znám! Tudy chodíme do lesa.“ A šla.
Kdyby tam tenkrát úplně šílenou shodou náhod nebyl na procházce můj kamarád ze střední se svojí ženou (Jirko, děkujeme!), kterym to nebylo lhostejný a nahnali jí zpátky, nevim, nevim. Se ztracenym dítětem se špatně domlouvá. O to hůř, když neumíte znakovat. To už je na GPS na krk.
Klídek, nejsi dement
Nakonec nám v rámci psychologickýho vyšetření na kochleární implantát v Motole zjistili ADHD. To byly Fíně čtyři. Nejdřív se ve mně zvedla vlna odporu. Kdo jste vy, abyste mi tady značkovali moje dítě?! Pak se mi ale ulevilo. Kláro, je to dobrý. Nejsi dementní rodič. Prostě jen vychováváš Flashe.
Pro matku s nulovejma superschopnostma je to hustá mise. Kde ostatní mohli občas relaxovat, já musela přidat. Několikanásobně. Odfoukla jsem si, protože jsem zjistila, že jsem v pořádku. Diagnóza ADHD pro mě nebyl cejch, ale pomocná ruka. Cesta, jak se naučit spolu žít a fungovat. Ne se jen snažit přežít a čekat, až to přejde.
Život je sladkej dost
Vlastně všechno, co potřebuju k životu s Flashem, je výživa a respekt. Flashe nemůžu futrovat výbušnejma směsma. Ve vysokejch rychlostech dojde snadno k zážehu. Základní pravidlo – bacha na bílej cukr a mouku.
Bonbóny za odměnu jsou v tomhle případě vždycky trestem pro rodiče. Všechno, co do Flashe nacpu, bude použito proti mně. Sladkosti občas jo, ale dávkovat opatrně a počítat s poločasem rozpadu. Občas přimastit nějakym olejíčkem navíc. Treska, konopí, omega-3. To je super wellness na přeexponovanej mozek.
Zeď, která brání říše lidí
Hojně dávkovat i výživu psychickou. Nezapomínat, že i když je to dítě „zlobivý“ a „nezvladatelný“, pořád dělá, co může. Snaží se, jak nejlíp umí. Jen mu do toho vždycky něco vleze. Doslova. Tím víc lásky a pozornosti potřebuje.
Je celkem jednoduchý milovat a mazlit dítě, co v klidu pozoruje brouky. U neposedný fretky se to provádí hůř. O to víc to ale fretka potřebuje. Ten týpek s broukama je v pohodě. Má svý brouky a pomazlit se přijde, až bude výzkum ukončen. Zatímco rampepurda potřebuje mojí podporu neustále. Pořád cejtit bezpečnou zeď za zády, o kterou se kdykoliv může opřít. Zeď, co brání říše lidí.
Víc pochopení, míň nálepek
Zjištění ADHD mi pomohlo bejt v obraze. Vědět o co go. Co si můžu dovolit a co už je přes čáru. Uzpůsobit si hrací pole tak, ať je tam toho Mordoru co nejmíň. Mít větší pochopení pro sebe i svojí dceru. Vědět, že v rámci herní strategie děláme obě, co můžeme.
Nálepky jako takový jsou a budou. Společnost potřebuje zjednodušovat, analyzovat a zařazovat. Vztekat se můžu, jak chci. Jsou to ale pořád jen nálepky. Můžu je vzít a sloupnout. Mám doma hyperaktivního hajzlíka nebo kruťáckýho Flashe? Záleží jen na mně…a já mám jasno.
P.S. Pro popírače pochybnejch diagnóz…ignorance a omezenost je pro některý taky jen blbá nálepka. A jak by se nám všem ulevilo, kdyby vám na to konečně ten štempl dali.
