Holka, prober se…
S princeznama jsem ve styku téměř denně. A některý z nich mě fakt dráždí. Hlavně Popelka, Sněhurka a Šípková Růženka. Walt Disney. Stará škola. Všechny jsou naivní, ustrašený a útrpně snášejí všechna protivenství a příkoří osudu. Jsou pasivní, nechají si s*át na hlavu a čekají, až jim někdo pomůže. Domácí a lesní zvířena, kouzelná kmotřička, sedm mužíků s plnovousem, princ…kdokoliv. Chudinky, který mám vždycky chuť chytnout za ramena a pořádně s nima zatřepat. „Holka, už se prober a začni něco dělat!!!“
Debil, Blbeček, Debil, Blbeček…
Nebudem si nic nalhávat, ti princové se taky nijak nepředvedou. Ňouma od Popelky si jen trsne na plese a pak si dupne, že jinou než majitelku skleněnýho ministřevíčku nechce. Vejtaha od Sněhurky nechá všechno na trpaslících a když je po všem Sněhurku si odveze. Paráda. Skvělý. Ještě by mu mamka mohla vyprat.
Jen princ Filip byl správňák. Hrdina. Ten jedinej šel do temnýho lesa a hradu plnýho trollů, zabil draka a zachránil Růženku. Všechna čest. Když vynechám jeho, je ten zbytek opravdu hodný následování?
Nepřu se o to, jak moc byly původní příběhy pozměněný. Kolik nesmyslnýho bláta na ně bylo během času nakydáno. Ale v tomhle podání? Jako vzor pro život dost depresivní.
Aigiarm – princezna s velkym…P
A pak jsem narazila na Ní. Princeznu Aigiarm.
Odvážnou a silnou dceru mongolskýho krále Kaidu. Byla tak krásná, že řady nápadníků houstly a houstly, až se daly krájet. Rozhodla se, že si vezme toho, kdo jí dokáže porazit v boji. Byla ale i chytrá a pojistila si to, aby se nevyčerpávala zápasy pro nic za nic. Tudíž v případě, že by dotyčnej náhodou prohrál, musel by jí věnovat koně. Vypráví se, že se Aigiarm (zvaná též Khutulun) nikdy nevdala a měla deset tisíc koní. To mě fakt baví.
Nevěšme hlavy. Dnešní princezny už jsou na tom líp. Merida, Vaiana a Anna s Elsou už na sobě taky nenechají jen tak zbůhdarma dříví štípat a přitom dokážou zachránit celý království. Howgh!
