Spoluzaložila #HolkyzMarketingu, největší marketingovou komunitu v ČR. Aneta Martinek byla schopná dát hodně věcí na sílu. Pak se jí narodila dcera a zjistila, že poučky od mužů, jak si organizovat čas, ženám nefungují. Byla naštvaná. A tak napsala knihu. Organizační porno pomáhá ženám stihnout to, co skutečně stihnout chtějí. Proč je lepší být v plánování pesimista? Co se Aneta učí od organizačních pankáčů a v čem si nejraději škrtá?
Porno pro holky
Knížka Organizační porno vznikla z důvodu, že chlapi se k otázce nějakého organizování a plánování vyjadřovali už dost dlouho, a ne všechno z toho, co bylo napsáno muži, se dá vzít a jednoduše aplikovat na ženy. Co je ten největší rozdíl v plánování mužů a žen? Proč je tak důležité se na to koukat i z pohledu ženy?
Důvodů je mnohem víc. Prvotní je prostě biologie. Muži nemají menstruační cyklus. Neřeší, že v nějaké fázi měsíce mají méně energie, někdy víc. Už jenom tohle nám do toho trošku hází vidle. Nemůžeme používat stejné nástroje.
Zároveň muži nejsou primární pečovatelé. Ať už o děti, nebo pak když stárnou naši rodiče, jsou to ženy, které pečují. Když musím přemýšlet, kdo zítra odveze do školky, kdo vyzvedává, kdo uspává, kdo objednává k doktorovi a tak dále, je to úplně jiný rozměr, jiná zodpovědnost.
Celkově historicky a společensky mají ženy pořád odlišné postavení. Můžeme si říkat, že jsme ve 21. století, ale dál se tady kouká blbě na holky, které se rozhodly nemít děti a mít kariéru, nebo si zakládají na tom, že mají domácí práce rozdělené půl na půl a muži jsou pak chudáčci, kteří musí prát. Dokud to tady bude, tak se nemůžeme bavit o tom, že jsou požadavky na organizaci času stejné.
Nemůžeme chtít všechno
Co si myslíš, že nám lidem dělá největší problém naplánovat? Je to den, je to týden, měsíc, nebo nějaké delší období? V čem děláme nejvíc chyb, kde nemáme odhad, co se tam vejde nebo naopak nevejde?
Myslím si, že to není o té časové dotaci, ale o očekávání od nás samých. Jsme zkrátka víc optimisti v tom, že všechno stihneme. Pak se nám po obědě dostaví gastro demence, první dvě hodiny po obědě nejsme schopni vůbec fungovat a najednou je den pryč a my sedíme nad to-do listem, který je strašně dlouhý, a nic z toho jsme neudělali.
V tomhle si myslím, že je problém. Že si myslíme, že stihneme hrozně moc a pak to valíme před sebou jako hovnivál kouli, která se pořád nabaluje, my nestíháme a máme pocit, že jsme neschopný.
Od lidí mám spoustu feedbacků jako: Jak vůbec stíháš to všechno? Jenže já toho chci stihnout mnohem míň než oni. Hlídám si kapacitu dne jako takového.
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
