Atlasova vzpoura je jedna z nejslavnějších dystopií. Proto vám ji sem házim. Už pro ten kult. Nebyla to láska na první pohled a nejspíš to nebude ani vztah na celej život. Nicméně tahle bichle má něco do sebe.
Co to k*rva?
Na Atlasa jsem kápla v „Na volné noze“ od Roberta Vlacha. Celkem hezky tam o tom mluvil, tak jsem si řekla, že si rozšířim obzory. Když mi cinkla splněná rezervace a já v regálu narazila na tuhle monstrózní obryni, padla mi čelist. Tohle vskutku nebude lehká četba.
Prečo je komplikovaná?
Náš vztah po celou dobu četby osciloval na škále mezi Barbradyho „přečetl jsem tuhle s*ačku až do konce a už nikdy nechci číst“ a mym „sice to mám ještě minimálně na rok, ale pak mě zřejmě bude mrzet, že už jsem na konci.“
Zažrat se
U některejch knížek jsem chycená od první věty, někde to trvá trochu dýl. Zahryznout se do Atlasa byl přesně ten případ. Prvních sto stran (v klidu, pořád jen desetina knihy) jsem v jednom kuse přemejšlela, jestli to vzdam, nebo tomu ještě dám šanci.
Důvodem byly hlavně postavy, který ve mně zpočátku nebyly schopný vzbudit sebemenší stopu zájmu. Nejspíš by mi bylo jedno, kdyby třeba i chcíply. Pak se to ale začalo lámat. Všichni ty nechutný kapitalisti, společností odsuzovaný jako egoisti bez špetky citu, mi začali přirůstat k srdci. Jeden za druhym.
Hybatelé
Počínaje Dagny Taggartovou, mozkem železniční společnosti Taggart Transcontinental. Holky jedný ušatý, statečný, co dělá, co může, aby odkaz svejch předků udržela nad hladinou. Čim dál tim agresivnějším státním represím ve jménu veřejnýho „blaha“ navzdory.
Přes Hanka Reardana, kterej proti osudu stojí jako sloup ze Zázračnýho kovu, přestože mu různý paraziti házej traverzy pod nohy. Až po všechny další průmyslníky a byznysmeny, který jeden za druhym mizej ze světa a nechávaj ho napospas kolapsu. Ellis Wyatt, Francisco d’Anconia, Ken Dannager a spol.
Gatsby z Birminghamu
Svět Ameriky v Atlasově vzpouře je vskutku laskomnej. V určitejch chvílích připomíná Velkýho Gatsbyho, někdy zase Peaky Blinders. Začaděný interiéry továren a oceláren, střídaj luxusní večírky prominentů. Krása a velikost nově položenejch kolejí z Reardenova kovu se mlátí s bezútěšností vylidněnejch prérií. Obrázků v hlavě ti pojede spousta. A rozhodně je na co se dívat.
„Mluví k vám John Galt“
K týhle kapitole přistupuj velmi obezřetně. Pokud nejsi osoba vyžívající se v hlubokejch filozofickejch disputacích, bude to pro tebe od stránky 943 až do stránky 1009 jen čirý utrpení. Jedná se totiž o monolog, kterej shrnuje myšlenkový zázemí celý knihy.
V tomto případě doporučuju bojovou strategii. Rozděl si to celý na menší úseky (třeba pětistránky) a každej den si naordinuj jeden. Na závěr se nikdy nezapomeň odměnit. Nepodceňuj sílu pozitivní motivace. Když se budeš snažit, za čtrnáct dní to dáš. Pak už to bude zase dobrý. Slibuju!
Může se stát i přesnej opak, že ti jde jenom o filozofování. Na pohádkovou omáčku od Ayn Randový kolem toho nemáš chuť ani v nejmenšim. V takovym případě si vystačíš jen s touto kapitolou a zbytek můžeš s klidem vynechat.
A je A
Přísahám – na svůj život a svou lásku k němu – že nebudu nikdy žít pro druhé, ani žádat, aby oni žili pro mne.“
Kniha oslavuje rozum a jeho význam pro lidskou existenci. A je A. 1 je 1. Člověk je člověk. V knížce je krásně vidět, jak snaha pomoci druhejm, je většinou kryptotouha po moci nebo penězích. Když chceš někomu pomoct, nejdřív se zeptej, zda o tu pomoc vůbec stojí a co tě k tomu vlastně vede.
Bejt svym vlastnim Atlasem
O výrobě oceli budeš vědět stejný prd jako předtim. Stejně tak o těžbě mědi, či ekonomice ropnejch polí. Ale odneseš si pocit, že zmáknout můžeš cokoliv. Bacha, epic patos alert! Když k tomu použiješ vlastní hlavu, ruce a srdce! Jajks, to bolelo!
Takže jestli máš odvahu, zkus to s Atlasem. Když už nic, tak minimálně posílíš svaly. Číst doporučuju zásadně vsedě nebo vleže na břiše. Jinak si při jemnym zachrupnutí koleduješ o přeraženej nos.
P.S. Ayn Randová byla vskutku zvláštní člověk. V doslovu zmiňuje, že psaní má tři úrovně: „převod starého námětu či teze pomocí starých románových prostředků (většina populárního odpadu), převod starého námětu pomocí nových, originálních prostředků (většina kvalitní literatury) a potom tvorbu nových originálních námětů pomocí originálních prostředků…“ A to dělá pouze ona, Ayn Randová.
No, buď žila ve vakuu, nebo jí sebevědomí rozhodně nechybělo.
