Při honbě za tím, aby se z nás stal lepší, moudřejší a laskavější člověk, si na sebe často pleteme bič. Ten může a nemusí mít svý opodstatnění. Každopádně je náš. Velkej problém nastává, když se šviháme býkovci, co na nás upletl někdo jiný.
Biče a Goa’uldi
Rimmer: Jak mohli přemístit ty masivní kamenné kvádry bez pomoci moderní techniky?
David Lister: Měli masivní biče, Rimmere, masivní biče.“
„Protože mám ale pocit, že se to ode mě očekává, stejně mi pak automaticky leze z pusy odpornej Goa’uld. Parazit, kterej není můj, ale byl do mě implantovanej. Slyším se říkat: „Barnabášku, uhni té paní. Fínko na stranu.“ Dělám to, i když mě to sere, protože stejně tak by mohla uhnout ta paní a cyklista by mohl přibrzdit, nebo pro mě za mě třeba umřít, nebo zůstat příště doma.“
Celý článek si přečti na Pickey.
Proč Pickey?
Aby se z autora nestala zombie, je dobrý ho občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti mý texty dávají smysl, podpoř mě zde.
Čau. Jsem Klára a jsem tak trochu mimozemšťan. Přicházím v míru.
Píšu blog Spocklidem – moje životní průsery a life-hacky: jak se zvednout, když ti život dá přes hubu, jak k sobě být laskavej a být v pohodě s tím, že občas v pohodě nejsi.
P.S. Bacha na popkulturní odkazy! Nerdský kořeny nezapřu. Navíc mám neslyšící dceru a to je občas slušný sci-fi. Více zde.
