Při honbě za tím, aby se z nás stal lepší, moudřejší a laskavější člověk, si na sebe často pleteme bič. Ten může a nemusí mít svý opodstatnění. Každopádně je náš. Velkej problém nastává, když se šviháme býkovci, co na nás upletl někdo jiný.
Biče a Goa’uldi
Rimmer: Jak mohli přemístit ty masivní kamenné kvádry bez pomoci moderní techniky?
David Lister: Měli masivní biče, Rimmere, masivní biče.“
„Protože mám ale pocit, že se to ode mě očekává, stejně mi pak automaticky leze z pusy odpornej Goa’uld. Parazit, kterej není můj, ale byl do mě implantovanej. Slyším se říkat: „Barnabášku, uhni té paní. Fínko na stranu.“ Dělám to, i když mě to sere, protože stejně tak by mohla uhnout ta paní a cyklista by mohl přibrzdit, nebo pro mě za mě třeba umřít, nebo zůstat příště doma.“
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
Čau. Jsem Klára a jsem tak trochu mimozemšťan. Přicházím v míru.
Píšu blog Spocklidem – moje životní průsery a life-hacky: jak se zvednout, když ti život dá přes hubu, jak k sobě být laskavej a být v pohodě s tím, že občas v pohodě nejsi.
P.S. Bacha na popkulturní odkazy! Nerdský kořeny nezapřu. Navíc mám neslyšící dceru a to je občas slušný sci-fi. Více zde.
