Už cca dva roky makam na knize. Zhruba poslední rok dost intenzivně. Rozumějte, tak intenzivně, jak to jen se dvěma malejma hadama jde při dodržení zákona o zachování hmoty a energie (můj osobní fyzikální výklad toho, že jsme ještě všichni naživu a povětšinou v jednom kuse).
Dílko se jmenuje Těhotnej Buddha a je to autentickej příběh o matce bojovnici, kterou život pěkně vymíchal.
Těhotnej Buddha? Proč? Protože proto. „Když je všechno úplně v řiti, musíš přestat bojovat a jen bejt. I to je někdy dost. Buddha uprostřed chaosu…“
Psaní je jako porod
Psaní knihy je zvláštní proces. Skoro jako porod. A já jí za tu dobu napsala rovnou třikrát. Jednou mě začala strašně s*át. Jednou se mi jak na potvoru smazala. Do třetice všeho dobrýho to klaplo. A je to fakt sranda, jakej je osud ironickej parchant. Třikrát jsi rodila, tak si to třikrát napiš. To dává smysl.
A teď už je Buddha hotovej! Napsanej, zeditovanej, jazykově zkorigovanej (kontrolovat pravopis u někoho, kdo se vědomě rozhodne psát jako dement, je celkem oříšek). Dokonce už i prošel rukama první betačtenářky.
„…Fakt mě moc baví tvůj styl, kdy u některých vět úplně vyprsknu smíchy, ale zároveň jsem si teda i poplakala… Úplně mě z toho mrazí.. Moc si vážím toho, že o tom tak otevřeně píšeš, i o císaři, atd.. Je to potřeba.. No a ty fantasy a sci-fi hlášky a odkazy, to je trešinka na dortu politá javorovým sirupem…“
A proč tohle všechno?
Nemam ráda, když se věci schovávaj do sklepa. Zvlášť ty temný, bolestivý. Pak si totiž člověk, co to zažije, připadá dost nepatřičně. Jako prašivej.
Mym přánim je, aby se rodič v takový nepohodlný situaci necejtil jako pacient v izolaci. Ale jako samuraj, co stál tváří v tvář smrti (bolesti, postižení…) a zvládnul to. Hrdina, jenž získal další bitevní jizvu a stal se většim a silnějšim. Tim totiž skutečně je. Badass hero.
A je vcelku jedno, jestli se jedná o osamělýho pistolníka nebo člena nějakýho komanda. Přestože si někdy můžeme připadat sami, jsme v tom totiž všichni společně.
Takže tak. Od ledna se chystam na krusádu po nakladatelstvích, tak držte palce, ať už to s Buddhou dotlačíme.
Čau. Jsem Klára a jsem tak trochu mimozemšťan. Přicházím v míru.
Píšu blog Spocklidem – moje životní průsery a life-hacky: jak se zvednout, když ti život dá přes hubu, jak k sobě být laskavej a být v pohodě s tím, že občas v pohodě nejsi.
P.S. Bacha na popkulturní odkazy! Nerdský kořeny nezapřu. Navíc mám neslyšící dceru a to je občas slušný sci-fi. Více zde.
Držím palce! hithit to jistí 😉
Děkuju. Ano, ano, Hithit je případně další level😁😉