Chodec, hlupák Bralovská, Eso Rimmer, turkobijce…určitě jste stejně jako já zaregistrovali, že ve sci-fi a fantasy žánru je naprosto epická koncentrace přiléhavých přezdívek a pojmenování. Eso Klára. To si hned můžu připadat jako frajer, i když zrovna někde postávám jak tvrdý Y.
Chodec je TOP
Mít dobrou přezdívku je základ. Turkobijce zní drsně, ale v dnešní multikulturní společnosti s tím moc nepochodím. Za mě se má nejlíp Aragorn. Jeho Chodec je prostě TOP. Naprosto nejuniverzálnější slovo, který mě bezpečně a s hrdostí provede vším, co dělám.
Neustále on the road
Když jsem Chodec, jsem neustále v pohybu. On the Road i bez podpory LSD. Zastavuju se jen na dobu nezvykle nutnou k posbírání pár hobitů či případnému trefování se jim do hlavy jablky, když budou nesmyslně žádat druhou snídani. Bejt v pohybu znamená, že mě jen tak nedostanou. Jsem hůř vysledovatelná. Pohyb je navíc známka života. Když se hýbu, pořád žiju. Dokud dokážu jít, je to dobrý.
Posvátné nepříjemno
Další subvarianty týhle vypečený přezdívky taky stojej za to. Tak například PřeChodec. Ten, který prochází určitým formativním procesem. Nepříjemným obdobím, který je sice potřeba, ale je v něm tak nepěkně, že to málokdy oceníme rovnou. PřeChodec je ten na pomezí. Ten, co stojí mezi dvěma stavy – tím, co bylo, a tím, co někdy (snad) bude (už aby to bylo!), ale ještě není. Posvátná chvíle.
Slavným PřeChodcem byl třeba Neo v jedničce Matrixu. Celej první díl byl přerodem šedýho krysáka pana Andersona, který se neudrží ani na parapetu, v živelnou sílu, co s klidem zastaví kulky v letu. Hezky mu v tom bylo málokdy.
Neremcat a jednat
Pak je tady VýChodec. Nemám na mysli člověka z východu. Ono nad sovětským svazem beztak slunce nezapadalo. Myslím toho, co dokáže najít cestu z každýho průseru. Jako čolek za vodou neomylně kráčí tam, kde tuší bezpečí a pevnou půdu pod nohama. VýChodec nekleje, neremcá, nebrečí. Jedná. Jde a hledá východ.
Osobitý příklad za všechny je František „VýChodec“ Nebojsa. Ten se s tím nemazal a pokaždý jen prozaicky jednal. „Krucinál fagot, ta polívka stojí za starou bačkoru! Další chod, prosím.“ Hotovo dvacet.
Číst mezi řádky…
Pak tu máme i ZáChodce, otloukánka celý skupiny. Předsudky jsou předsudky. Přitom ZáChodec nemá problémy s trávením a neměl by si do jídelníčku zařadit víc otrub. Dokonce to není ani ten, co před problémy chronicky strká hlavu do zadku (písek vyšel z módy). ZáChodec je ten, co umí jít za problém, vidět širší souvislosti, číst mezi řádky i mezi stránkami (ZáChodec je vzácný tvor, který v knížkách nepřeskakuje předmluvy ani doslovy).
…i v emocích
Z řad ZáChodců se rekrutují nejlepší rodiče. Jako jediní totiž za ukrutným řevem svých potomků nevidí boží trest za hříchy z mládí ani masivní dětskou kampaň, jak dokonale nasrat a otrávit mámu s tátou. Ne. Oni dokážou pochopit, proč to dítě ječí, a nenechat ho v tekutých píscích jejich emocí samotný.
Ustoupit…
Když se na ZáChodce řítí problém, ustoupí o krok stranou a ze svýho drobnýho odstupu to pak často vyřeší líp než ostatní Chodci, který se na mravence rozbíhají s berserkrovským řevem a nabroušenou sekerou.
… uhasit
Dobrým ZáChodcem je třeba pan Spock, kterej dokázal krotit vášně svýho nadřízenýho a hasit potenciální požáry dřív, než vznikly. Případně Kryton z Červenýho trpaslíka, jenž ZáChodce připomíná i fyzicky. Nutno zmínit, že oba mají oproti lidem velkou výhodu. Jeden je Vulkánec a druhej robot. To se to drží odstup, co?
Hlídat hranice…
OdChodec je pak ten týpek s přísným výrazem, co udržuje míru všech věcí. Nekompromisní strážce hranic. „Už to nepí. Odchod!“ „Dej si odchod,“ říká přísně maníkovi, který chce očividně dělat problémy. Pozná, kdy má dost a kdy je lepší vyklidit pole. Na pivo nechoďte s Mírou, ale s OdChodcem. Pak bude vše v pořádku.
…i hlupáky
Tady bych si představovala právě Gandalfa „OdChodce“ Bílého, který jedním koutkem dokázal okolí podpořit: „Konec? Ne, tady cesta nekončí Šedá dešťová záclona tohoto světa se rozestře a promění se v stříbřité sklo. A pak uvidíš bílé břehy… a za nimi… daleký zelený kraj za rychlého rozbřesku.“ A druhým je pěkně vyprudit, když dělali už moc velký kraviny: „Hlupáku Bralovská! Příště se tam hoď sám a bude o pitomce míň!“
Nejpřiléhavější přízvisko ever
Můj traktát je jen hrubý nástřel. Těším se, s čím ještě přijdete. Každopádně Chodec i se všemi svými dosavadními subvariantami je prostě nejpřiléhavější přízvisko ever. Každý chce být Eso. Být Chodec je ale mnohem flexibilnější.
Pohybující se cíl nezasáhneš
Tak běžte, Chodci. Jděte kupředu, jakkoliv pomalu, ale nezastavujte se. Pohybující se cíl je těžší zasáhnout a svižná procházka vyhnala hovadiny z hlavy i onačejším případům. Kdoví? Třeba si nakonec dojdete až pro korunu a celá Středozem vám bude klečet u nohou.
Aby se ze mě nestal NeChodec, či dokonce SChodec, podpoř mě na Pickey zde. Krom přehnaný produktivity, která je leccos jen ne ušlechtilá, tam na tebe čeká i textík o tom, že jsme všichni multipotenciální.
