Dobrodružství kapitána Báthoryho je pětidílnej (prozatím! Já osobně doufám, že se Ďuro pochlapí a ještě nám hodí nějakej nášup) epickej nářez z let 1660-1664, kdy Evropou zmítaly protiturecký války. Každá z knih se podobně jako tři tesáky v Báthoryovskym erbu zahryzává hluboko. Až do srdce.
Hej, Kapitáne!
„Pořád to neni rozumnej nápad,“ řekl Borlobáš.
„Ani trochu,“ přitakal Báthory a vycenil zuby ve vlčím úsměvu.
Kapitán Kornelius Báthory je proslulej turkobijce, kterej sbírá hadrový hlavy se zápalem a zručností zkušenýho filatelisty. Hrdinský zkazky o něm jdou od úst k ústům v obou táborech. Zatímco křesťanům vháněj sílu do žil, mohamedáni si nad nima vzteky rvou kníry.
Kapitána zastihneme právě v momentě, kdy by chtěl dát do pořádku svý rodinný záležitosti. Slušně rozjetý vojenský kariéře navzdory. Chceš-li pobavit Boha, sděl mu svý plány. Takže se neni co divit, že se záhy všechno podělá.
Nelze šáhnout vedle
„Když jednou Turky vyprášíme z Uher, přibalíme jim i všechny jejich mohamedánské kraviny. Ale papriku si určitě necháme.
„A tabák,“ doplnil Voronin. „Ten mají taky dobrý.“
„Nezapomeňte na kávu,“ připomněl Báthory. „A některé odrůdy vína. Jinak se můžou spakovat.“
Pravda je taková, že s Červenákem nemůžeš šáhnout vedle. I když se náhodou trefíš do období, který ti nic moc neřiká, za pár chvil jseš chycenej a s radostí pak dolouskáš celou sérii. Nicméně tohle dějinný období je neskutečně chytlavý.
Jako vedlejší produkt osmanskejch výbojů se z Evropy stal melting pot různejch národů a náboženství. Možnosti, jak se navzájem pozabíjet, rostly geometrickou řadou, jelikož oceli už zdatně sekundovaly palný zbraně. Lidský společenství naopak nebylo tak napřed, aby zde nebylo místo i pro věci mezi nebem a zemí. Kouzelná kombinace. Vskutku.
Báthory – platonická láska
„Podle zásluh, příteli, podle zásluh,“ ušklíbl se Kornel a zamířil k vratům kostela.
„Ty jsi skolil jednoho, já tři. A to ses nemusel brodit v h*vnech.“
Co na Jurovejch knihách cenim a miluju? Jednoznačně charismatický hlavní hrdiny. Ať už čarnokňažník, bohatier, nebo turkobijca, i přes svý chyby jsou to sympaťáci až za hrob (někdy ještě dál). Kornelius Báthory ale v týhle gardě hraje jednoznačně prim. Bezpochyby je to jedna z mejch fantasy platonickejch lásek.
Muži, ženy a hlášky
„Zlom vaz,“ řekl Gradovič.
„Když bude komu, proč ne?“
Další přísadou je chlapský přátelství. Nesourodý vztahy utužený v žáru bitev. Druzi ve zbrani, který toho nemusej příliš namluvit, ale když se lámou pecny, strkaj za sebe ruce do žernovů. Bez keců. Bez přílišnýho patosu. Jako pravý hrdinové.
Za sebe chválim předevšim silný ženský hrdinky, který svym vzdělánim, duchem i osobností dalece přesahujou povolenou linku puťkovství tehdejší doby. Svý chlapský protějšky doplňujou víc než důstojně.
Třešničkou na chalvě jsou sarkastický hlášky drcený skrz zuby. Ideálně do tý největší palby. Řada z nich by se s klidem dala tesat do kamene. Nevylučuju, že si jednou něco netesnu na hrob. Úsporně dávkovaný nadávky ve všech možnejch jazycích taky potěší. Co by ne.
Historicky pintlich
Červenák si dává až mravenčí práci s tim, aby jeho knihy byly historický věrný. Pokud to takhle napsal, můžeš si bejt celkem jistej, že tak nějak to bylo. Pro šprty a fajnšmekry (sama nevim, kam patřim) nechyběj ani medailonky skutečnejch postav, co se v knize mihly.
Pokud by měla vzniknout populárně naučná literatura nový generace, která by i v dnešní době internetů měla v mládeži vydolovat zájem o historii a čtení, nápadně by se podobala knihám Juraje Červenáka.
Lekce z vojenský abecedy
Máš-li rád zbraně, budeš si slintat na vestu. Těš se na přehlídku („Zítra máme přehlídku.“ „Cože máme?!“ „Přehlídku. Přijďte se podívat.“ „Já přijdu!“) toho nejlepšího, čim se tenkrát rubalo. Rapíry, kiliče, jatagány, balty, fokoše, čakany, kozácký šašky i benátský shiavony.
Jestli ti to radši pálí, tak si smlsneš na karabinách, bambitkách, křesadlovkách a předevšim dvouhlavňovkách páně Dolepa. Potrpíš-li si na efekt a máš rád pořádný bum, udělají ti radost kartouny, hmoždíře i balyemezy.
Tim ale rozhodně nekončíme. Čeká nás i exkurz do pevnostních obrannejch mechanismů. Nový zámky jsou hvězdou číslo jedna a ze všech bastionů, kontreskarp a rentrachementů ti půjde hlava kolem.
Co si s sebou vezmu do hrobu
Neřikam, že to bude přesně těchto pět knih. Vzhledem k tomu, jak se o ně doma perem, mi to nejspíš nebude přáno. Určitě si ale přibalim všechny neviditelný ingredience, který tenhle cyklus držej pohromadě.
Hrdinství. Schopnost nepodělat se a stát si za svou pravdou. Ochotu ocenit vše, co mi osud zavane do cesty. Vědomí, že i na druhý straně barikády se vedle všech těch podlejch pohanů (či džaurů) nacházej lidi ušlechtilejch mravů a laskavýho srdce (viď, evliyo!). A hlavně jistotu, že vzletný fráze a hlas svědomí je obvykle to jediný, o co se pravej rytíř může opřít. A že to (naštěstí!) neni vůbec málo.
