Eliáš mezi lidojedy je výluh toho nejlepšího, čím pirátství okouzluje duši dětí od pěti let výš. Horní hranice není schválně určena, protože bych střílela do vlastních řad. Každá holka a každej kluk si díky němu může koštnout, jak chutná svoboda a jak je důležitý plout kupředu nehledě na případný Charybdy, Krakeny či blbej protivítr.
Až vyrostu, budu pirátem
„Má femme fatale.“
„Kdo je u vás fajn tlama?“
Pirát je jedna z profesí, kterou chci dělat, až budu velká. Odrostla jsem na Pokladu na ostrově od Roberta Louise Stevensona a dál ten plamínek hojně živila Sandokanem, Černým korzárem a posléze i kapitánem… kapitánem Jackem Sparrowem. Piráti jsou přes veškerou profesní čest dost chamraď. S vytříbenou společnosti nemají nic společnýho. Proč bychom je teda měli chtít jako vzory pro naše děti?
Sám sebou proti všem
„Dělat nesmyslné věci jen proto, že je někdo jiný považuje za dobrý nápad, je krevetina.“
Kraken aby to spral! Myslíte to vážně?! Když si odmyslíme všechny ty dřevěný nohy, háky, papoušky, pásky přes oko, rum (nebo bramboráky!), trojboký klobouky, tajemný mapy a pruhovaný trika, dostáváme se do míst, který jsou i pro dnešní holky a kluky strašně důležitý.
Nedělat žádný krevetiny a být sám sebou, i když se to někomu nelíbí. Jít si za svým a hledat svůj poklad, i když celý svět stojí proti mně. Nebát se, že o něco přijdu, protože dost pravděpodobně i něco získám a hlavně…cesta je cíl. Prostě vyrazit, vyložit svý zlato na stůl a ono si to nějak sedne.
Na dobrodružství…
Celá hospoda ustrnula a všechny oči, včetně těch skleněných, se ohromeně stočily k Flintovi.
Jak je mým dobrým zvykem, naskočila jsem až od druhýho dílu. Veroniko a Jano, než mě za to sežere Uku a Lele, nebojte, svý mezery ve vzdělání si ráda doplním. Než napíšete pokračování, jo? Je však dobrý vědět, že se kniha dá číst samostatně. Na orientaci v ději to nemá zas za tak velkej vliv.
…nebýt sám
Eliáš skáče z jednoho dobrodružství (čti šlamastyky) do druhýho. Nejdřív se popasoval s piráty, teď na něj číhají lidojedi. Na kluka ze sirotčince celkem slušná práce. Samozřejmé na to nemůže být sám. Pirátský ponaučení: „Na mělčině poznáš přítele a na těžký věci je dobrý držet se někoho za ruku (nebo za hák).“ Pomáhá mu (nebo on jí?) pirátská dcerka Angelika. Jestli by mý děti měly mít za vzory zrovna tyhle dva, tak si pískám.
Dětská inkvizice
Knížka je bomba už od pohledu. Vděčí za to perfektním ilustracím od Jany Moskito, který jsou krásný i vtipný zároveň. Literárně kniha nezůstává nic dlužná. Napsat knížku pro děti, která nerozředí poselství mezi řádky a neobalí ho do sladkejch vět tak neprodyšně, že se spolehlivě udusí i průměrnej žrout bonbónů, není tak jednoduchý, jak se může zdát. Dětské publikum je mnohdy přísnější než španělská inkvizice.
Sdělení Eliáše mezi lidojedy je však čistý a upřímný jak Sargasový moře a zasáhne i děti, který dávno odrostly všem těm neposlušným bagančatům a hučkám s pírkem sojčím.
Aby se piráťata netrápila
„Nemůže za to, že je taková. To, že je někdo jinej, přece hned neznamená, že je příšera, ne?“
Za Eliášem stojí rozsáhlejší projekt Besedárium, který pořádá interaktivní programy pro žáky mateřských, základních a středních škol. Od dílen přes únikovky až po projektový dny. Každá knížka je pak kromě nepopiratelných pravd, co platí napříč všemi sedmi moři, zaměřená i na jedno důležitý téma, se kterým se malý piráti i pirátky můžou trápit.
Tak třeba Lidojedi jsou o tom, když si rodiče nerozumí jako dřív. Víte vy co? Poslat je mezi lidožrouty je řešení. Nic neprubne vztah tolik jako extrémní situace. A kdoví? Nakonec třeba rodiče zjistí, že jsou pořád k nakousnutí. A že ty největší poklady nehlídá pták s plamennými křídly, ale nosíme je v sobě.
Stejně dobrá jako Eliáš
Přečteno na jeden zátah. Opravdu jsem se bavila. Pokud někdy napíšu knížku pro děti, chtěla bych, aby byla stejně dobrá jako Eliáš. Ať už se ocitne kdekoli…
