Péče má mnoho podob. Vyjádřit někomu, že za ním stojím, že má mojí plnou podporu lze mnoha způsoby. Přesto se za péči nejčastěji považuje taková ta nejryzejší archetypální služba, kdy se utírají nosy, brady, zadky…
Nepředstavitelná náročnost echt péče
Taková klasická echt péče je ale strašně náročná. Vyžaduje sebeobětování až běda. Rozhodně není pro každýho, jak si záhy uvědomí řada studentů sociálních fakult a svoje krásný ideály, často zhusta nepodporovaný státním aparátem, pohřbí někde v kanclu.
Všechny pečující obory jsou nejvíc náchylný na vyhoření. Sloužím tak dlouho, až vyčerpám veškerý svý zásoby a pak se jednoho dne nezvednu z postele. Železná vůle se roztaví, věčný oheň vnitřní motivace vyhasne a zůstane jen pusa plná popelavý šedý pachuti, že je všechno na hovno a nemá cenu se vůbec o nic snažit.
Empowerment je taky péče
Tím, že za jedinou správnou péči a přístup k trpícím považujeme „utřivšechenství“ se strašně rychle připravujeme o báječný lidský zdroje, který jako jedny z mála dokážou v tomhle módu fungovat a který pak rychle vyhořívaj jako sirky. Pro mě ale péče není jen čistě o opečování. Péče je za mě především empowerment.
Trnitá cesta
Dospět k tomu mi trvalo dlouho. Když jsem se rozhodla, že vylezu ze svý jeskyně s nepříliš populárními tématy – smrt dítěte, předčasný porody, císařský řezy a potažmo i rodičovství, ve kterým vlastně pořád nemám páru, co dělám – měla jsem pocit, že to musím udělat odpovídajícím způsobem. Tak, jak se ode mě očekává.
Jestli chci, aby to lidem na druhý straně pomohlo, musím se vyjadřovat pečujícně, láskyplně, soucitně. Být lidská opora, která přisedne, mlčí a ochotně podává kapesníky. Empatická osoba, který se stačí podívat do očí a víte, že vám rozumí až na dno duše.
Kecat si do knírů je utrpení
Jak to ale udělat, když taková osoba jsem jen zčásti? Tudíž si ve zbylých případech budu kecat do knírů. Umím pohladit i obejmout, ale taky se mi občas chce spíš jen řvát „doprdele, co je to za svět!“ než říkat „rozumím ti, příteli, máš to těžký.“
U Buddhy jsem to ze začátku zkoušela. Fakt jsem se snažila napsat ho „vědomě“, citlivě, s pochopením, stát se ramenem, na kterým si může otřít oči kdokoliv to bude potřebovat. Došla jsem asi do půlky a bylo to strašný utrpení. Musela jsem to smazat a začít znovu.
Víla nebo kentaur
Když už se mám otevřít a vylézt s tímhle tématem na světlo, tak to musím být já. Nejen zčásti já, ale celá já. A tak jsem napsala Buddhu po svým. Je to pořád péče, ale je to i posílení. Spíš než kouzelná víla z Popelky, která přijde, pofouká bolístku a udělá z dýně kočár, je to kentaur Oreius v plný zbroji, který na otázku „stojíte za mnou?“ odpoví: „až do své smrti.“
Badass heroes
Vole, jsme totálně hustý badass heroes, který jsou sice furt pod palbou a dějou se jim příšerný věci, ale podívej se, jak to dáváme! Jsme v tý řiti všichni společně a po každý další vyhraný bitvě si drsně potřeseme pravicí a budeme dělat, že se nám v oku nic neleskne, abychom měli sílu na další směnu. Zhroutíme se až pak nad žejdlíkem medoviny, až budeme vědět, že hroutit se je bezpečný.
Moc nebo pomoc?
Není to úplně běžnej přístup, když jde o těžký témata. Takže jsem se bála. Bála jsem se jak čert. Co když se zjistí, že to vlastně nikomu nepomůže? Místo citlivýho našlapování v tom hamtám jak v hnoji a nadělám víc škody než užitku? Bude někdo věřit tu obrovskou hloubku prožitý zkušenosti někomu, kdo se spíš než něžná princezna chová jako trollí válečnice s pár skalpy za sukní?
Každej má vlastní značku ideál
Kupodivu ano. Není to pro všechny. Každej má vlastní ideální medicínu. A proto je skvělý, že každej může pomáhat tím, jakej skutečně je. Stejně jako v rodičovství totiž péče není jen mucinkování. Vedle dělání zdravých svačin, čtení korektních pohádek a lidových zvyků, obejmutí a pohlazení je stejně hodnotný i lezení po stromech, trénink obrannýho postoje a sestřelování plyšáků prakem.
Všechny péče světa i ta má
Péče je utírání slz i empowerment. Obejmutí i posílení. Pochovat, ale nebrat druhýmu sílu a dovolit mu, ať to zvládne sám. Obojí je důležitý. Někdy potřebujem spočinout a někdy zase nakopnout a věřte mi, že nakopnutí od někoho, kdo vás má rád, dokáže bejt stejně láskyplný.
