Letošní ročník Equal Pay Day ukázal, že ačkoliv jsme na tom v ČR líp než třeba v Afghánistánu, rovné šance a příležitosti stále nemáme. Ženy si nadále odírají hlavy o skleněné stropy a je jedno, zda jsou vrcholové manažerky nebo matky v domácnosti.
Konference Equal Pay Day
31. března jsem byla v Praze v Clarion Congress Hotel na konferenci Equal Pay Day o stejném odměňování a rovnoprávnosti nejen v byznysu. Dostala jsem visačku se jménem a se svou prastarou pašmínou, jedinou červenou věcí, kterou jsem doma našla (červená totiž byla symbolem letošního 14. ročníku s podtitulem Být vidět & slyšet), jsem si mezi ostatními těžce networkujícími ženami připadala jako příslovečný trní kolem růží.
Ono je ale vlastně jedno, zda jsem vrcholová manažerka Intelu nebo podnikatelka spíš tak trochu z donucení, protože jinou možnost, jak pracovat a zároveň se i starat o děti, nemám. Je úplně jedno, odkud pocházím a co mám za sebou. Jako ženy řešíme dost pravděpodobně to samé. Ze všech přednášek to aspoň vyplývalo.
Dávám vám sem ty nejdůležitější myšlenky od jednotlivých přednášejících, které by rozhodně neměly být zapomenuty:
🎙️“Muži trpí mužským toxickým nastavením stejně jako ženy.“
(Silke Muenster, Chief Diversity Officer – Phillip Morris International)
🎙️“To, že se mě to netýká, neznamená, že to neexistuje.“
(Michaela Chaloupková, ČEZ group board member)
🎙️“Řada mužů sedí u director’s table jen proto, že jsou muži. Oni narozdíl od žen neřeší, zda si to zaslouží a mají právo tam být. Jestli tam náhodou nesedí jen kvůli patriarchální struktuře.“
(Elke Miltrup-Altunok, Senior Vice President HR – Mondelez Int.)
Z celkového počtu asi čtyřiceti hlášek jsem náhodně vybrala tři. Zbytek (včetně mé nejoblíbenější přednášky od Luciy Nývlt a Gabriely Bechynské z Lego viz. obrázek) na vás za kafe čeká na Forendors. Věděli jste, že si můžete pořídit časově omezené předplatné třeba jenom na tři měsíce? A že ho můžete i darovat?
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
