Knížku Frankenstein z Bagdádu jsem si pořídila hlavně kvůli Jitce Jeníkový, překladatelce. Taky proto, že s literaturou arabskýho světa nemám až na Rúmího básně a pohádky Tisíce a jedné noci žádný trvalejší vztah. Když nechci odsuzovat, ale pochopit, musím se dovzdělat, že ano!
Irácké mrazení
Byla to jeho vlastní minulost, o níž si myslel, že žádnou tvář nemá.
Z ukázky na přebalu jsem se trochu bála, že se budu bát. Přeci jen týpek, který z různých těl sestaví monstrum způsobuje lehký mrazení, ať už je to Dr. Frankenstein nebo Hádí, vetešník z Bagdádu. A mrazení knížka opravdu způsobuje!
Ukazuje Irák, zemi, která nezažila nic pěknýho minimálně od doby, co se moci ujal Saddám Husajn. Zemi, která je jako létající koberec protkaná různými národnostmi (Arabové, Kurdové, Turkmeni…) i náboženstvími (islám, křesťanství…). Zemi, která je vlastně neustále natlakovaným papiňákem, aniž by se do toho míchala politika nebo Američani.
Science fiction z márnice
A právě šílenství a naději teď zoufale potřeboval.
Kniha už podle názvu logicky čerpá z Frankensteina od Mary Shelleyové, klasiky žánru science fiction. Původní myšlenka na knihu se však zrodila přímo v Bagdádu za mnohem temnějších okolností. V márnici. Autor, novinář Ahmad Saadáwí, zde zrovna dělal reportáž, když v tom přišel mladík pro pozůstatky svého bratra. Po výbuchu, který mu bratra zabil, ale nebylo téměř co vyzvedávat. „Vezmi si, co chceš, a tělo si slož,“ řekl mu správce márnice.
Válka přes sklo
Teď, když se svět kolem něj hroutil, si najednou uvědomoval, že se ke svým emocím dostane mnohem svobodněji a že je nic neovlivňuje.
Frankenstein z Bagdádu je na pomezí neúprosný reality a snu. Život se zde odvíjí na pozadí neustálých výbuchů, sebevražedných atentátů a rabování, kdy nikdo neví dne ani hodiny. Nedá se na to zvyknout. Místní už ale otupěli. Válka je zde běžnou součástí života. Káva, výbuch, oběd, jít identifikovat tělo, odpolední čaj, utěšit sousedku, která přišla o manžela…
Jako bychom to celé sledovali přes sklo. Občas to zaduní, závoj se protrhne a realita na nás došlápne celou vahou. Zničený domy, roztrhaný těla, zmařený životy…Příšerný podmínky, ve kterých zde lidi žijou. Spousta z nich odejít nemůže a někteří ani nechtějí. Jak opustit něco, čeho jste byli celý život součástí?
Fimfárum v Bagdádu
Aniž by si to uvědomoval, mluví jazykem čiré pravdy.
Co se zdejších obyvatel týká, měla jsem pocit, jako bychom vzali figurky z Fimfára a místo Dejvic je vyskládali do Bagdádu. Přesně takový postavy z Frankensteina jsou. Svérázný, se svými specifickými podivnostmi, mírně karikaturní. Setkáváme se se stařenkou Eliševou, která si povídá s ikonou svatého Jiřího na zdi a i po těch dlouhých letech stále doufá, že se jí z války vrátí její milovaný syn.
Doprovázíme vetešníka Hádího na jeho každodenním lovu urvat si někde nějaký starší kus, trochu ho opravit a se ziskem prodat, aby měl na chlast a sem tam nějakou tu děvku. Vídáme Abú Anmára, majitele rozpadajícího se hotelu s trefným názvem Arabství, který má jen pár stálých hostů. Zbytek pokojů žere houba a zmar. Proč by ale odcházel za lepším, když tu byl jednou králem a hostil basketbalový týmy i kostelní pěvecký sbory?
Kus zločince i neviňátka
„Každý člověk má v sobě kus zločince a kus neviňátka.“
Na nohy to trochu staví mladý redaktor Mahmúd as-Sawádí, který se snaží popisovat realitu, a tudíž na svět nekouká skrz klíčovou dírku jako ostatní. Nakonec je to ale právě on, kdo ořinese svědectví o sešitém monstru, které postihlo Bagdád. O obludném zločinci mstícímu se všem, co někomu ublížili. A zde se dostáváme k nejsilnějšímu a taky nejdůležitějšímu pointu celé knihy. Může ve světě zmítáném nepokoji a válkou existovat někdo bez prohřešku? Někdo zcela nevinný?
Frankenstein z Bagdádu za každou cenu
Peníze otevíraly všechny dveře, v tomhle světě představují Aladinovu lampu.
Kniha je obžalobou samotné války, která mění čas a místo, ale ve svém jádru zůstává stejná. Vždy nejvíc dopadá na úplně obyčejný lidi. Saadáwí rovněž kritizuje americkou okupaci a minulý i stávající režim. Za svůj počin získal jako první Iráčan prestižní International Prize for Arab Fiction (IPAF), Le Grand Prix de L’Imaginaire a stal se teprve pátým arabským autorem nominovaným na Bookerovu cenu.
