Hardware je brilantní kniha vycházející z poctivých kyberpunkových kořenů. Exkurz v krátkosti pro ty, kterým teď hlavou běží „Kyberpunk WTF?!“: Není to nadávka, nýbrž subžánr, který spojuje sci-fi, vědeckotechnické magorie a ulici, bráško. Zkrátka když vezmeme vznešenost a technickou dokonalost, rozšíříme jí úsměv ocelovým hákem a vyhodíme ji ven mezi spodinu, ať se, holka, stará.
Studna a hvězdy
Když stála nad jeho tělem a polámanou židlí a po hrdle, prsech a pažích jí tekla krev, najednou si uvědomila, že konečně zjistila, co je zač.
Budoucnost Zemi nepřinesla nic dobrýho. Orbitální mocnosti během několika meteorických válek rozstřílely veškerý pozemský odpor a z už tak zdevastovanýho lidstva rvou dál poslední zbytky. Lidé, co se narodili ve Studni a ne ve hvězdách, žijí jako krysy. Snaží se přežít, jak můžou. A krysa nikdy nekryje záda. Pro další den svýho mrzkýho života neváhá zradit kohokoliv pro cokoliv.
Jsou mezi nimi však i tací, kteří to ještě úplně nevzdali. Spíš než touha pomáhat je žene kupředu chuť vzlétnout, vypadnout z reality a být na chvíli svobodný. Pancéřáci. Pašerácký figurky obchodních válek na naporcovaný šachovnici Spojených států, kde černá a bílá už dávno neexistují.
Hoď si tam, co chceš
„Co jizva, to chyba, jasné?“
Temný a chladný svět Země, jak ji neznáme a znát nechceme (děkuji, dnes už jsem zvracel), mě vcucnul na první dobrou. Walter Jon Williams přišel s výběrem toho nejlepšího, co kyberpunk nabídl světu. Svoboda, se kterou můžu na sci-fi naroubovat, co chci, bezostyšně ho spojit s čímkoliv, co mě libo, a umožnit tak milovaným žánru, aby se nadechnul, zvětšil a vymanil se z předem vymezených zaprděných kontur.
Hardware z Woodstocku
Jeho boty dnes nechávají stopy v prachu tam, kudy se jeho mysl kdysi proháněla rychlostí světla.
Přestože pobyt v nervovým rozhraní pro mě byl někdy až moc velký psycho, ve kterým jsem se sem tam ztrácela, je Hardware neuvěřitelně čtivej. Chvíli je to čistě technická sci-fi, chvíli je to až bolavě upřímný postapo, který vede k nepříjemným otázkám, jak se to jako lidstvo chováme a jestli bychom se náhodou neměli nad sebou přeci jen zamyslet a přehodnotit svůj postoj.
Na pár okamžiků je to psychedelickej trip za zvuků steel kytary, kdy si nejsem jistá, jestli jsem pancéřák přes zdířky napojenej na svůj stroj, prorůstající do jeho hlubin a letící direkt k nebesům, nebo jsem se zapomněla o nějakej ten pátek dýl na Woodstocku.
Tlení bezobratlých a hub
Hardware představuje kyberpunk ve formě přístupný lidem. Velmi jedlej kompromis mezi elitářským blouzněním a zkomercionalizovanou mršinou, která „poskakuje pod zobáky a čelistmi supů a hyen a zanedlouho zvolna poklesne do totálního uměleckého tlení bezobratlých a hub.“ Tím v roce 1987 Bruce Sterling, mluvčí kyberpunkového hnutí, završil jeho klasickou éru and I think it’s beautiful.
Solip:system jako zákusek
Oproti prvnímu českýmu vydání je součástí knihy i kratší text Solip:system, který dál rozvíjí a zakončuje jednu z dějových linií hlavního příběhu. Nebudu prozrazovat, kterou postavu Williams vytáhl ze špajzu jako další chod. Řeknu jen, že to chcete. Určitě to chcete číst. Fakt.
Solip:system propojuje Hardware s jeho volným pokračováním Voice of the Whirlwind. Hodláte-li pokračovat v krasojízdě, tímto si usnadníte cestu. Důkladně se zde svítí na štábní kulturu vesmírných kolonií, kterým bylo dáno všechno, ale ony to jen sežraly, natrávily a vyplivly ven v nepoživatelný parodii na blahobyt a hojnost.
Vztahy jsou zbytná záležitost
„Láska je jako pancéřnice, letící mrtvou oblohou.
Zavřete delty na petlice, rozsviťte v žilách všechny svíce.
A opevněte svoje těla. Vy, na něž Orbita zapomněla.“
Už jsem se mnohokrát setkala s láskou zakázanou, v Hardwaru jsou však vztahy čirým přežitkem. Kolegialita? Přátelství? Láska? Ve světě, kde žiješ jako nejposlednější hlodavec čekající na svou dávku rodenticidu, jsou k ničemu. Dokonale zbytná záležitost, které je třeba se vyvarovat, protože si ji nemůžeme dovolit. Věc, která přináší víc bolesti než čehokoliv jinýho. Přestože jsou místní vztahy pokroucený a nemocný, drží příběh pohromadě a jsou jednou z hlavních deviz knihy.
Zpozdný až ke hvězdám
Protože holky nemají na vybranou, holky musejí poslouchat příkazy a hrát, jak nejlépe dovedou.
Hardware je skvělý počtení. Takový, že jsem riskla zpozdný v knihovně, abych mohla dočíst posledních pár kapitol. Mohla se ještě na chvíli připojit přes krystal do elektronického vědomí kovový karosérie, stát se strojem, nasát hořící alkohol do žil a letět až ke hvězdám. Stálo to za to.
Trigger warning: Nemůžu zaručit, že vám pak srdce nezahoří kyberpunkem a nebudete chtít zpráskat i další kusy. Nedivím se. Kyberpunk je totiž svoboda (nebo aspoň ze začátku byla). Svoboda, že lze spojit neslučitelné.
