Vypadá to, že jsem se na starý kolena stala idolkou malých holčiček. Nežádala jsem o to. Nijak výjimečně jsem se o to nezasloužila. Když je to ale jednou tady, můžu říct jen jediný: „Je to dar!“ A neposrat to.
Holčičí síla nezná hranic
Poslední dobou se mi často stává, že mi někdo s takřka provinilým úsměvem řekne: „Já ti musím něco říct! Možná se na mě budeš zlobit. Ty se strašně líbíš mojí dceři.„ Počkej, počkej. Jak bych se mohla zlobit?! Bejt idolkou malých holčiček? V dnešním světě? Velká čest i zodpovědnost.
Holčičky jsou namíchaný z vícera těst. Buď v sobě mají jemný éterický buket princezen, víl a elfích královen, nebo ostrý kořeněný tóny trollích bojovnic, samurajek a zabíječek upírů. Každá holčička má vlastní směs, která se v čase může proměňovat. Přitom jedna poloha nevylučuje druhou. Můžeš bejt princezna, vole, bejt kurva éterická a přitom mít pár nepřátelských skalpů za páskem.
Nutno podotknout, že ani jedna varianta pro nás není zrovna výhodná…
Celý článek si přečti na Pickey.
Proč Pickey?
Aby se z autora nestala zombie, je dobrý ho občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti mý texty dávají smysl, podpoř mě zde.
Čau. Jsem Klára a jsem tak trochu mimozemšťan. Přicházím v míru.
Píšu blog Spocklidem – moje životní průsery a life-hacky: jak se zvednout, když ti život dá přes hubu, jak k sobě být laskavej a být v pohodě s tím, že občas v pohodě nejsi.
P.S. Bacha na popkulturní odkazy! Nerdský kořeny nezapřu. Navíc mám neslyšící dceru a to je občas slušný sci-fi. Více zde.
