K trilogii Hustej nářez jsem přistupovala s krajní obezřetností. Jako nepříjemná tchýně, jejíž koberec tkanej z jasný představy o tom, jak by správnej upír měl vypadat (u mě zatím v českym prostředí drží poctivý místo Enno od Petry Neomillnerový), pošlape kdejakej nýmand, co si zapomněl sundat bagančata, když jde žádat o ruku dcery. Holenku, sundej ty perka, nebo je jed v kafi to nejmenší, co můžeš čekat.
Obluda vs. kluk odvedle
Pravda. Enno je v žebříčku hustejch upírů na první příčce i po nářezu. On je prostě archetypální obluda jak vyšitá. Prašivec nejvyšší ráže. Téměř nerozbitnej šmejd, kterýho ze sedla jen tak někdo nevyhodí. Ale moje počáteční pichlavost, kdykoliv se na scéně objevil nějakej krvesaj, se brzo vytratila.
Aby ne. Jan Bezzemek je totiž takový sympatický hovado, že bych ho musela vzít na milost, i kdybych nechtěla. Na to, že je mu už přes sedm set let, má až neodolatelně teenagerovsky svěží smysl pro humor.
Kdysi to byli lidé…
Upíři v nářezu nejsou takový bestie, jak jsme zvyklý. V podstatě je to taková nedotknutelná kasta, která s lidmi spoluobývá Zemi, aniž by si výrazně lezli do zelí. Jen občas na šoulačku pro pár litříků vychlazený A plusky. Ale nad tím se snad nikdo nepozastavuje, to patří ke štábní kultuře.
Podle legendy je kdysi dávno vytvořila z prvních lidí upírská pramáti Sangot. Od těch dob to spolu táhnou. A je to celkem harmonický soužití, neboť se navzájem potřebujou. Jedni krev a sluhy, druhý zase svaly jak ocelový lana. Ve válce se spojencům na zuby nekouká. Jsou-li špičatý, tím líp.
…pak začali poslouchat bigbít
Spíš než proti lidem vedli zubáci války mezi sebou. Klan proti klanu, jak na italskym venkově. Pak ale z kosmu přiletěli kartani. Žlutý nepřátelé, co změnili pravidla hry a ještě hráli s cinknutýma kostkama. Zubatý mafiáni museli na svojí odvěkou vendetu rychle zapomenout a dokázat, jestli jsou co k čemu. A že to byl slušnej bigbít.
Padouch, nebo hrdina, upírovic rodina
Bezzemka beru. Je vtipnej a roztomilej. Petru miluju. Jsem nadšená pokaždý, když se z outsiderů stávaj insideři, schopný ovlivňovat běh celýho světa. A Petra předvede perfektní přerod. Během pár kapitol se upgraduje z verze zakomplexovaná emařka 1.0 na totální badass ničitelku čehokoliv. Kam se hrabe Gandalf. Ten v podstatě jen vyměnil barvu dresu.
V podstatě všichni z Bezzemkovic rodiny jsou svým způsobem zajímavý týpci. Vyjmenovávat je tady všechny nebudu. Zmínim ale princeznu Dianu, která má nejrůžovější pokojík ze všech, ale možná je tak trochu chlap. A Radegasta. Ten je naštěstí pořád hořkej. Bohudík.
Upírství jako šance pro každýho
Na nářezu mě hodně bavila třídní rovnost, s jakou je upírství celoplanetárně vedený. Upírem se může stát prakticky každej. Podle běžnejch stereotypů se má za to, že upíři jsou ty vznešený aristokrati. Šlechticové mezi nemrtvejma zrůdama. No, tahle představa jde v nářezu celkem rychle od válu.
Jan Bezzemek je v tomhle až nebývale rovnostářskej a nedělá třídní rozdíly. Ani genderový, ani rasový. Když už jednou upír jseš, tak koukej, abys jím byl. A je úplně jedno, jestli fandíš Teplicím, miluješ růžový poníky, nebo vysvobozuješ parťáky z vězení zásadně jen s imitací bouchačky.
Hustej nářez na hustej nářez
Jsou chvíle, kdy je toho moc. Kdy nevim, jestli si dát radši panáka, dvojitý kafe, týdenní spánek, nebo ránu pěstí do zdi. Hustej nářez zapadnul přesně do takový konstelace. A ačkoliv jsem to od něj fakt nečekala, celkem mi bodnul.
Kotleta time
Ať bylo, jak bylo, vyhlídky na aspoň pět minut čtení před spaním jsem se držela celej den jak záchrannýho lasa. Nakopu s Bezzemkem pár žlutejch kartanskejch p*delí a bude zase dobře. Odteď už vždycky budu vědět, že je to Kotleta time. Stejně jako alkohol mi nedá odpovědi, ale aspoň si můžu dělat donekonečna srandu z otázek.