Když je venku zima, že bys psa nevyhnal, přichází čas na vlčí záležitosti. Čili Jacka Wolfganga. Kreslená pozvánka do světa, kde zvířata dosáhla takový úrovně emancipace, že chodí po dvou, oblékají se, mluví více než jedním jazykem, navštěvují zaměstnání a mají stejná práva jako lidi. Aspoň tak to na první pohled vypadá.
Jmenuju se Wolgang, Jack Wolfgang
Je úplně normální potkat na ulici zebru v kvádru, pantera s doutníkem v hubě či aby CIA měla část svých agentů ze zvířecí říše. Jedním z nich je právě Jack Wolfgang – neodolatelný elegán, gurmán, lovec ženských srdcí (v jak moc animální hrudi ta srdce bijí není příliš podstatný) a samozřejmě vlk. Jeho perfektní čich mu neslouží jen jako kritikovi v recenzování místních podniků, ale vyčmuchá i každý zločin. A že o ně ve světě, který se jako mírumilovný a respektující jen tváří, není nouze.
Kriste! Co je to za žánr?!
Jack Wolfgang je komiks z dílny dvojice Reculé a Desberg. Je poměrně kříž ho žánrově zařadit. Jako rozbitej neon zde problikávají rysy shodný s noirovou detektivkou. Elegantní drsňák v hlavní roli, kterej vyřeší každej případ, střílí kolem sebe ostrejma i humorem sušším než vádí a ještě u toho zatraceně dobře vypadá. Po boku mu pak stojí krásná dáma působící nesnáze v nesnázích s tajemstvím temnějším než hodina mezi psem a vlkem.
Dost dobře by to ale mohla být i bajka. Zvířata se zde předhánějí v poukazování na nedobrý lidský vlastnosti a společenský nešvary. No, nejspíš je to obojí dohromady a ještě mnohem víc. Kolorováno.
Zábava jako malovaná
Co je pro Jacka typický? Krásný ilustrace a zábavnej příběh, který nemilosrdně vytahuje na světlo tyjátr, kterej tu jako lidstvo hrajeme. Jsme sice strašně demokratická, tolerantní společnost, ale to nám nebrání chovat se k sobě jako zvířata a přisuzovat si vzájemně nějaká práva jen ve chvíli, kdy se nám to hodí.
Zvířata, ač jsou fakticky lidem rovna, jsou zde tolerována, jen když si moc nevyskakujou a drží se svých pozic. Pod povrchem pobublává snaha všechny je znovu ulovit, servat z nich ty pracně vydobytý hadry a začít je zase drezúrovat. Děsivě přesná karikatura. Beru.
Rovný a rovnější
Není příjemný to vidět. Zvlášť takhle barevný na velkým formátu. Neškodí si ale přiznat, že to tak je. I ve společnosti 21. století, ústavní, rovnoprávné a veskrze moderní, máme neustále potřebu rozdělovat se na ty, co jsou si rovni, a ty, co jsou jsi rovnější. Měřítka, podle nichž to děláme, rozhodně nejsou správný, dobře nastavený ani fér. A trochu se bojím, že nemáme k dispozici tolik funkčních Jacků Wolfgangů, co by těm parchantům nakopali zadky.
Jízda…
Nicméně odmyslíme-li si zrcadlo, kterým Reculé a Desberg házejí na svět nelichotivá prasátka a který já vnímám jako důležitý, ale někdo ho zkrátka nepotřebuje, je to především jízda plná zajímavých charakterů. Všichni ptačí záporáci z druhýho sešitu jsou výborný. Stejně tak gang zvířecích zabijáků schopných zabít kohokoliv.
… přímo vlčí
Všemu pak vévodí samotný Jack, díky kterýmu se fakt zamyslíte nad tím, jak je možný, že jsou vlci v pohádkách tak neoblíbený stvoření. Vždyť on je prostě boží! Panteřice Antoinette Lavauxová je pak zajímavej přírodní úkaz, neodolatelnej projev girl power, kterej by si zasloužil vlastní příběh a vlastní knihu.
Nějaký ty zvěrstva
Skvělá kniha, u který si můžete báječně odfrknout nebo se při zpěvu „jednou budem dál“ zamyslet nad znepokojivými otázkami, jak to s tím respektem skutečně máme. To nebo ono. Nebo obojí. Každopádně nelidský mráz psí zimy si o nějaký ty zvěrstva vyloženě říká.
