Jiří Dědeček loni vybíral na svou básnickou sbírku na Doniu. Miluju jeho texty. Jsou vtipné, sarkastické, i když ne vždy o úplně jednoduchých věcech. On sám mi už jednou život zachránil. Přispět mu na knihu bylo to nejmenší.
Přispět a zapomenout
Na duši jsa neúnosně zprasen
řídím se svým hříšným vnitřním hlasem:
chci se spasit sám na vlastní pěst.
(O ateismu)
Účastnit se crowdfundingových sbírek přináší řadu výhod. Kromě skvělého pocitu, že podporujete záslužnou věc, můžete kápnout na fakt originální odměny. Většina z nás stejně skončí u výtisku v předprodeji (logicky, chceme mít doma to, čemu pomáháme na svět). Procházet si, co autor vymyslel a splašil, je ale super inspirace. Často se tak domáknu dalších zajímavých lidí a tvůrců.
Co je ale na crowdfundingu to nejlepší? Časová prodleva v realizaci. V lednu na něco přispějete, pak na to s klidem zapomenete, protože doručitelnost odměny je až za půl roku. Když vám o prázdninách přijde upozornění ze zásilkovny, netušíte, která bije. Já si přece nic neobjednávala! A pak to překvapení a radost při vybalování? Krása!
Dárek k sedmdesátinám
Lásko moje,
předurčeni datem
neuniknem
z drápů deprese.
Přesto prosím,
buď mi termostatem,
i když se náš
balón nevznese.
(Děti zvěrokruhu)
Loni mi doma takto přistála Severka Niny Špitálníkové, Máma má práci Šárky Seydler Kabátové, mateřské haiku Bezčasí Olgy Škochové Bláhové a taky Dobrý ráno Jiřího Dědečka. Jedná se o souborné básně z let 1987 až 2020, které si autor vydal ke svým sedmdesátým narozeninám. Vzhledem k tomu, že jsem dítě revoluce, pokrývá ona poetika vesměs většinu mého života. Důležitější než to, že chci podpořit autora „Kuna ví‘, však byl fakt, že mi Jirka Dědeček zachránil život. Nebo víru v něj, což je to samý.
Jednou to bude dobrý
Do srdce se zaryje
šídlo narezlý,
ani nevím, co mi je,
ale je to zlý.
(Melancholie)
Když jsem si na Silvestra 2014 porodila svojí mrtvou dceru Žofii, následovaly krušné měsíce. Myslela jsem, že se z nich už nevyhrabu. Nedokázala jsem fungovat normálně. Nic mě nebavilo. Nic mi nedávalo smysl. Bylo mi pětadvacet a čekal mě opravdu „nádherný“ zbytek života. A pak jsem viděla 13. komnatu Jiřího Dědečka, kde řekl svůj slavný vtip.
„Bože, proč já? Proč se mi to děje?“
„Já nevím. Asi mě sereš nebo co.“
Poprvé jsem se smála nahlas. Tehdy jsem věděla, že ačkoli to teď dobrý není, jednou bude. A já si na to ráda počkám.
Melancholický klaun Jiří Dědeček
Jedu stovkou
nocí inkoustovkou
vpravo Kolín
vlevo Kaňk
Řítím se jak taňk
nepovolím
(Můj vůz – Jedu stovkou)
Z tajemného balíčku na mě vypadla vizuálně velmi pozitivní kniha. Sytá oranžová kombinovaná s lesklým nachovým nápisem. Ty se mi doma budeš hodit! Barva obalu má navíc tu výhodu, že když vám ho děti zprasí oblíbenou dýňovou polévkou, není to na něm vůbec vidět. Vyzkoušeno!
Jiří Dědeček se v předmluvě dušuje, že chtěl jednou v životě nebýt za klauna a ukázat i svou melancholickou stránku. To se mu zdařilo tak napůl. Sranda z toho pořád probublává a za mě je to tak v pořádku. Mně třeba všechny moje smutky nejdou od humoru zcela oddělit a je otázka, jestli je to špatně.
Poezie se nesyslí
Zapomněl jsem na to
docela
Máma není doma
Umřela
(Máma není doma)
Když jsem knížku začala číst, přečetla jsem si každý den pár básní. Četla jsem je nahlas, protože přesně tak má podle mě poezie být čtena. Nesyslit si ji pro sebe. A na naše společná randíčka jsem se velmi těšila.
Necelých 500 stran mi takhle vyzbylo asi na měsíc. Smála jsem se, dojímala, vzdávala hold vtipu i genialitě (třeba u literární mystifikace, kdy se Dědeček staví do pozice překladatele z italštiny), sbírku Věci po mrtvých o jeho umírající matce jsem probrečela komplet celou.
Dobrý ráno!
Platím zkrátka za slušného člověka
Čekám jen kdy zaplatí on za mě
(Platím)
Poezie je intimní věc. Ne každý si k ní najde cestu. Někoho může stresovat, že se to nedá sníst na posezení jako tabulka čokolády. Pouze koštovat. Opatrně a s citem. Pokud máte s poezií trochu komplikovaný vztah, zkuste to s Dědečkem. Přes všechny smutky a temné noci, nakonec dojdete k tomu, že ráno je vlastně dobrý. A když ne teď, jednou určitě bude. Jiří, děkuju!
