Slovo houževnatost na mě působí až vulgárně. Připomíná mi nějakou lascivní, už na pohled odpudivou houbu, která si nestydatě tyje na vzrostlém kmeni. Asi to není úplně mimo – houby umí být houževnaté. A naštěstí to v sobě máme i my.
Houževnatost nemusí být sprosté slovo
Byla jsem houževnatá, co se pamatuju, a možná to je ten problém. Styl života (a opět se budu opakovat, že to má pravděpodobně velkou souvislost s mojí momentální nemocí), kdy na sebe musím být přísná, za něčím se hnát a neustále něčeho hodnotného dosahovat, mě už nebaví. Ráda budu bezejmenná nula, spokojená se svým podle všech objektivních měřítek „malým“ životem.
Knížku Angely Duckworthové Houževnatost: Síla vytrvalosti a vášně jsem si tudíž chtěla přečíst hlavně proto, abych měla v ruce nějaký argument k tomu, co všichni už dávno tušíme, ale nechceme to přiznat veřejně. A to, že na talentu zas až tak nezáleží.
Na knížku jsem byla nejdřív naštvaná, přestože je skvělá. Čtivá, zábavná. Rozčilovalo mě právě to, jakým způsobem definuje úspěch. Pak mi ale došlo, že můžu všechny ty vědce, sportovce, herce a další úspěšné lidi nechat, ať si v klidu hrajou na svým písečku. Svojí houževnatost pak nechat, ať mi krok za krokem přinese úspěch, který si pro sebe definuju sama. Na houževnatosti je totiž skvělé to, že funguje i v malém. I pro slabé a nemocné. Love it.
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
