Krabička je nejgeniálnější knížka pro všechny bez ohledu na věk, gender či životní názor, která by vás letos rozhodně neměla minout. Budete-li se jí řídit, máte k dispozici velmi sofistikovaný návod na většinu společenských situací. Najdete ji v dětské sekci, ale pravděpodobně budete hltat každé slovo i obraz. Možná se u ní i dojmete. Jako já.
Ačkoliv k tomu název přímo vybízí, o politice a nedávných volbách řeč nebude. Slovenský nářez je kniha. Antologie slovenské fantastiky. Dost možná první, která v ČR vyšla? Fantastika našich sousedů je totiž na vzestupu a to dává naději, že nebude tak zle, i když volby dopadly tak, jak dopadly.
Irsko. 80. léta. Těsně před Vánocemi. Takové maličkosti. Sníh se tiše sype na zem a milosrdně přikrývá všechny naše hříchy. Z měkké bělostné pokrývky ostře vystupují obrysy místního kláštera a s ním i hanebná historie Magdaleniných prádelen.
Prázdnota by mohla patřit k tomu nejlepšímu, co jsem letos v žánru sci-fi přečetla. Vypráví příběh o blízké budoucnosti roku 2042. Žádné sci-fi to ale vlastně není. Prožíváme to každý z nás. Přímo teď.
U nás v knihovně vytvořili novou sekci. LGBT+ témata pro mládež. Vybrala jsem si Poslední dny Archieho Maxwella. Útlá knížka je perfetkním příkladem, proč tím, že budeme věci skrývat a nemluvit o nich, své děti nechráníme, ale spíš jim zaděláváme na pěkný průser.
J.R.R. Tolkien je Pan Mistr. Pro mě teda určitě. 2. září uplynulo 50 let od jeho smrti. Asi není náhodou, že jsem v místní knihovně při vybírání knížek pro děti narazila právě na tuto knihu. Ačkoliv je určená především dětským čtenářům, rozhodně není jen pro ně.
Někdy se vracím ze schůzek, které mohly být jen e-mailem. V případě antologie Hlubiny města mám opačný problém. Všechny místní povídky by mohly být klidně i románem a já bych si je rozhodně moc ráda přečetla.
První věc, co se díky Smetištejnu naučíme, je neskuhrat nad neustále se obnovující vrstvičkou prachu v našich domovech. Mít doma trochu bordel je v pohodě. Může být hůř. Daleko hůř. Vážit si hodnoty věcí pak přijde jakoby samo. Mimoděk.
Pohodlně se posaďte a přečtěte si knihu Jak zemřít osamocen. Je o tom, co (ne)máte dělat. Nedozvíte se téměř nic. Uprostřed hromady koček, rozšlapaných chipsů, tepláků a dokumentů o vraždách ale možná vytryskne pramen čirý radosti. Je to geniální.
Jedna z nejkrásnějších knížek poslední doby je určitě Cíťa. Je tak nádherná, že jsem ji vůbec nechtěla dát z ruky. A ta modrá barva! Tak magnetická. Tak uklidňující. Nejvíc uklidňující je ale důkaz, že na citlivosti a introverzi je toho daleko víc než to, že jsme ty divný...