Jedna z nejkrásnějších knížek poslední doby je určitě Cíťa. Je tak nádherná, že jsem ji vůbec nechtěla dát z ruky. A ta modrá barva! Tak magnetická. Tak uklidňující. Nejvíc uklidňující je ale důkaz, že na citlivosti a introverzi je toho daleko víc než to, že jsme ty divný...
Je hodně knih, které jsem schroustala na posezení. Anglická kuchyně byl však opravdu kulinářský zážitek. Život zkrátka je poezie a je jedno, jestli naši lásku k němu vyjádříme básní nebo receptem na labutí vejce.
Antologie Jiný kraj mi tu straší už někdy od jara. Věta "...mořské panny plavou mezi igelitovými sáčky..." na obálce se okamžitě stala spouštěčem mého enviromentálního žalu, který mě občas přepadá. Spouštěčů všeho možného tam bylo víc a ačkoli je kniha plná mágů, mořských panen a víl, je aktuálnější než cokoli jiného.
V Operaci Petragun jsem konečně rozklíčovala, proč je Legie tak skvělá a proč ji vlastně čtu. Podvědomě jsem to tušila od začátku, teď jsem to konečně vyslovila nahlas. Dost mi v tom pomohl Kapitán Bouchač a jeho "Není to žádný Shakespeare, ale funguje to vždycky."
Holky jsou slabší. Kluci nepláčou. Pochlap se. Vzmuž se. Tancování je pro holčičky. Neskutečné množství vlezlých předsudků, které tu s námi žijí jako obtížný hmyz a stejně tak se i chovají. Přitom ve výsledku nepomáhají vůbec nikomu.
Zase jsem se jednou rozhodla, že si přečtu něco mimo pořadník. Vyhrál to Mluvící kámen od pana Isaaca. Ano. TOHO Isaaca. Isaaca Asimova. Nelitovala jsem ani vteřinu, přestože to byl pravěkej salát. Kdy jindy číst knížky jen tak, než když máte narozeniny?
Dnes již kultovní dílo Daniela Keyese Růže pro Algernon ztělesňuje myšlenku, že všichni jsme lidi a všichni toužíme po lásce a přijetí bez ohledu na to, jak moc je pomačkaná schránka, v níž žijeme. A že bychom po sobě měli přestat házet těma šutrama, protože nikdy nemůžeme úplně vědět, jak to vlastně je...
X je queer román. Taky je to horor. Spojení bližší, než se na první pohled může zdát. Život LGBTQ lidí totiž často horor připomíná. My sami jim ten horor ze života děláme.
Nestvůrné dámy na cestách je tlustší pokračování Případu alchymistovy dcery, v němž se opět sešly všechny nestvůrky a příšerky, na které si jen vzpomenete. Jekyllová, Hydeová, Frankensteinová...a protože ještě zdaleka nejsou všechny (co chudák slečna Van Helsingová?!), opouští známé prostředí Londýna a vydávají se na cestu po Evropě.
Tak už jsem tam taky. Začala jsem číst mangu. Dostala jsem se k ní díky sérii Němý hlas od autorky Jošitoki Óima. Je o tom, čeho se momentálně děsím snad úplně nejvíc. O tom, když se šikanují děti. Děti, který neslyší...