Punk znám. Několik let jsem jím žila a v soft rodičovský verzi v tom pokračuju dosud. Na splatterpunk* jsem kápla až s Organickou oprátkou. Pokud platí Picassovo "Vše, co si dokážete představit, je skutečné", tak potěš koště. Takový prasárny si totiž zdaleka nepředstavuje jen Koubek.
První kniha, kterou jsem přerušila svou delší čtecí pauzu, byla Nestvůra z Essexu. Byl to očekávaně příjemný (proto jsem si ji vybrala) a neočekávaně feministický zážitek (kdybych tušila, tím spíš bych si ji vybrala).
Dělat spoustu různorodých věcí může být pěkný průser...nebo naopak velká paráda. Veronika Krištofová, autorka knížek o Eliášovi, je žena mnoha talentů a schopností. Herečka, scénáristka, divadelní režisérka, píše knihy a autorské hry, dělá interaktivní vzdělávací programy do škol, má galerii...Všechno elegantně kombinuje a stíhá, nic a nikoho nehází přes palubu a jako správná kapitánka pluje tam, kam jí velí srdce (btw nejlepší kompas)...
Spad je nejlepší kniha od Františka Kotlety so far. Na souborko jsem se vrhla v době adventu. Načasování ale vlastně nemohlo být lepší. SPAD je totiž, ačkoliv na to vůbec nevypadá, dost vánoční čtení...
Když je venku zima, že bys psa nevyhnal, přichází čas na vlčí záležitosti. Čili Jacka Wolfganga. Kreslená pozvánka do světa, kde zvířata dosáhla takový úrovně emancipace, že chodí po dvou, oblékají se, mluví více než jedním jazykem, navštěvují zaměstnání a mají stejná práva jako lidi. Aspoň tak to na první pohled vypadá...
Kristýna Sněgoňová je česká autorka sci-fi a fantasy a neskutečně sympatický člověk. Že je největší spisovatelka všech dob, může znít trochu nadneseně, rozhodně má ale slušně našlápnuto, aby jí jednou byla. A to nejen proto, že píše tak, jak by ženy podle veškerý logiky psát "neměly". Hold our beers!
Nezbednice Mona je malé ptáčatko, mládě salašníka horského, které se chystá na první velkou cestu do teplých krajin. Byl by to další tuctový příběh o tom, kterak neposlušné dítě k rozumu přišlo, kdyby se v něm nenakouslo velmi důležité a pro děti často kontroverzní téma. Téma smrti.
Juraj Jánošík je zpět na svým jízdním kempelenu, nás čeká další turné parokokovou Evropou čili Vapeuropou a já jsem nadšená, jako kdyby se kameny opět valily do Prahy...
Eliáš mezi lidojedy je výluh toho nejlepšího, čím pirátství okouzluje duši dětí od pěti let výš. Horní hranice není schválně určena, protože bych střílela do vlastních řad. Každá holka a každej kluk si díky němu může koštnout, jak chutná svoboda a jak je důležitý plout kupředu nehledě na případný Charybdy, Krakeny či blbej protivítr...
"Sežeňte mi granáty a nějaký hulení. Svět v bouři bude epickej." Takhle by to řekl Tomáš Uhřík z Hustýho nářezu a já musím souhlasit. Mnohem víc než jen důstojnej závěr celý trilogie...