Kochleární implantace aneb z ošetřovny madame Pomfreyové

spocklidem kochleární implantace

Je to přesně rok, co Fína podstoupila svojí další operaci. Kochleární implantace. Obrovská věc. Velký očekávání a naděje, že bude konečně slyšet. Pak taky strach a spousta pochyb. Co když se to podělá? Co když to nezabere? Co když na to ucho pak neuslyší už vůbec nic?

Operace, narkózy a jiný srandy

S Fínkou jsme absolvovali nejednu narkózu. Nejednu operaci. Její neotřelej příchod na svět, kterej to celý odstartoval, ani nepočítám. Je to už takovej skoro rodinnej sport. Bohužel to neni ježdění na kole. Naše pocity s tim spojený zůstávaj pořád stejný.  S opakovánim se to nelepší. Nezískáváme větší jistotu. Ani trochu.

Srdce dokořán

Malý tělíčko. Velikostí připomíná průměrný morče. Leží na operačnim stole.  Zabalený v plínce. Bezbranný. Samo. Povětšinu času prošpikovaný bambilionem hadiček. Teď i odhodlaný čelit ostrejm zubům chirurgický oceli. Jako bonus.

Fínka má srdce dokořán. Neuzavřela se jí spojnice mezi malym a velkym krevnim oběhem. Diagnóza: otevřená tepenná dučej. Celkovej stav se den za dnem zhoršuje. Už jí museli i zaintubovat. Neudejchává to.

Podepisujem souhlas se zákrokem. Mimochodem i to, že berem na vědomí, že nám může umřít. Chce se mi brečet a chce se mi řvát. Fínka vystrčí ruku z plíny a plácne s ní. „Ona vám mává,“ řekne sestřička.

Jakkoliv nepatrná je, neni v naší crew ta bezbranná. Má to na háku. Nemohoucí jsme my. Můžem jen stát opodál jak dva tupci. A čekat.

Princezna bojovnice

Serafína je totiž moje. Skrz naskrz. Princezna bojovnice. Ona to ale povýšila na novou úroveň. Do boje vytáhla v době, kdy se ostatní mrňavý tvorové jen cpou a vylučujou.

Neni nad to vybrat si správně protivníka. Nikde nebylo řečený, zda si Voldemort vybral Harryho nebo Harry Voldemorta. Stejně tak mi neni jasný, zda si Fína vybrala svůj osud, nebo si on vybral jí. Tak či tak. Pasuje se s nim hrdinně. A narozdíl od Harryho, žabaře jednoho kvikálkovskýho, na svýho Voldemorta kápla ještě o pár měsíců dřív.

Voldy vrací úder

Následovaly další a další kratochvíle. Trénovat se musí, jinak bychom vyšli ze cviku. Odběr z hlavičky? Bezvadná záležitost. Mám na klíně svíjící se dítě. Držim mu hlavu, aby sebou náhodou netrhlo. Když budu v pr*eli i já, ničemu neprospěju. Tak se snažim zachovat klid. Marně. Fína pláče tak brutálně, že se to nedá vydržet.

To jsme ze začátku absolvovali každej měsíc. Někdy i víckrát. Piercingy a tetování v pubertě vůbec nemusíme řešit. Fína totiž nebude chtít jehlu ani vidět.

Nejvíc mě vyškolilo vyšetření sluchu ještě v porodnici. Fínu odvezli a přibouchli mi dveře před ksichtem, že si mám počkat venku. Já tam seděla minimálně půl hodiny a poslouchala, jak tam křičí. To mi stačilo na celej život. Pak už jsem ji nenechala sama. Nikde. Nikdy. Když trpět, tak společně.

Kochleární implantace aneb žer slimáky

A pak přišla akce implantát. Už před samotnou operací nás čekaly dvě vyšetření v celkový narkóze. Mně ty její narkózy nějak nedělaj dobře. Mam pocit, jako bych dávila obří slimáky do Hagridova kastrolu.

Čím víc jsem si o operaci četla, tim víc jsem si přála, abych se na to byla bejvala vykašlala. V noci jsem si představovala, jak jí frézujou lebku. Přes den jsem pozorovala její  andělskou tvářičku a děsila se toho, že jí operace může poškodit obličejový svaly.

A najednou to bylo tady. Fínka na sále. Odjela tam v doprovodu panenky Elsy. Na pokoji po ní zůstala jen hromádka oblečení a dvě sluchadla. Radši mě pošlete do Zapovězenýho lesa zjistit, co tam zabíjí jednorožce. Cokoliv. Jen ne tohle.

Nejmladší chytačka Nebelvíru

Večer 2.3. přesně před rokem jsem napsala na svojí zeď:

Tajné zprávy z ošetřovny madam Pomfreyové!!!
Operace proběhla v pořádku, historicky nejmladší chytačka Nebelvíru se probudila z kómatu po zásahu potloukem. Na skráni jí zůstane drobná klikatá jizva tvaru blesku, ale magickym uchem uslyší nejspíš až za roh a ještě dál.
Před již zmiňovaným nekalym zásahem stihla chytit Zlatonku. Nebelvír vyhrál !!!!
Očekáváme zásoby Bertíkových fazolek a čokoládových žabek!“

Je to doma! Takže co je nakonec jeden, byť dobře mířenej, potlouk proti samotnýmu Voldemortovi?

Neodpustim si otázku úplně mimo, která je vaše bradavická kolej?

Potěšit prsty

spocklidem prstovka

Umět se domluvit přes sklo, ve velkym hluku nebo třeba i pod vodou. Zní to skvěle, co? A můžeš to umět i Ty! Rozmluv svý ruce, potěš si (se) prsty a získej novou superschopnost zde.

Napsat komentář