Komanda Omega jsou takový vesmírní skauti. Taky brání pravdu a lásku. Narozdíl od pozemských skautů to nedělají z přesvědčení, ale rozkazem shora a k dispozici nemají březovou kůru a nožík rybičku, ale pořádný děla.
Armáda je rodu ženského
Vesmír roku dva tisíce šest set něco. Emancipace od dob G.I. Jane dost pokročila. Ženská v armádě už vůbec nikoho nepřekvapí. I ve speciálních komandech Omega jsou běžnou věcí. Nestávají se jako poručík O’Neilová terčem posměchu a šikany od ostatních spoluranařů (McCool z již zmiňované G.I. Jane, jehož děda mohl za druhé světové války u námořnictva pouze vařit, to pregnantně shrnul, že ženská v armádě je „jen další negr na palubě“), ani nejsou prostředkem politických strkanic, jak propagovat feministické hodnoty. Jsou prostě přirozenou součástí útvaru. Nad jejich existencí se nikdo nepozastavuje.
Neklidem zmítaná země zrodila Omegy
Ostatně nad svou existenci u Omeg se pozastavuje málokdo. Není na to čas. Byly doby, kdy většina členů téhle speciální tajné jednotky byly úplný nuly balancující na velmi ostrý hraně mezi životem a smrtí. Nemoci, zranění, živoření na okraji společnosti takřka neslučitelný s přežitím. Čekala na ně smrt v bolestech. Pomalá, útrpná, nedůstojná.
Nabídli jim ovšem další možnost. I v té na ně pravděpodobně čeká smrt. Rychlá či pomalá a dost možná stejně utrpná. Lišící se jen v tom, že pravděpodobně zemřou jako zdraví, vitální lidé, kteří plnili nějaký více či méně (pravděpodobně méně) vznešený úkol. To, že na smrt nebudou pasivně čekat, ale půjdou jí velmi odhodlaně naproti, je asi i důvod, proč na to většina z nich kývla.
Tak se k Omegám dostala i Hila. Hila Ebanová. Vytáhli ji ze slumů na Colbranu, kde velmi pomalu umírala na nevyléčitelnou nemoc. Udělali z ní elitního a velmi těžko zničitelného zabijáka. Kombinace genetických vylepšení a kapky ralgarské krve (Ralgaři jsou velcí miláčci, pro bližší seznámení se s nimi doporučuju celé Kotoučovo Centrální impérium), způsobí, že máte takřka nadpřirozené bojové schopnosti a rychle se hojíte. Nezahojíte se ovšem ze všeho. Bohužel.
Titán proti titánovi
Potom přišly další mise a ona dál zabíjela. Byla v tom dobrá. Možná už dávno nebyla dobrá v ničem jiném.
Práce Omeg je těžká černota. Oficiálně neexistují. Stojí mimo jakékoli organizační struktury a zodpovídají se přímo císaři. Vytvořili je proto, aby se mohli postavit v boji proti Vylepšeným. To je v podstatě lidská šlechta, již si jako poslušné psíky vychovala mimozemská rasa Protektorů, která lidi dříve ovládala. Vylepšení rychle obsadili většinu institucí. Mají neúměrné zastoupení ve všech oficiálních speciálních jednotkách a dokonce i vlastní brigády. Občas orostě potřebují přes svoje dlouhé a nenechavé prsty pořádně klepnout a tím pravítkem měly být právě Omegy.
S Hilou a ostatními členy jednotky 8 se seznamujeme ve chvíli, kdy se účastní svojí dost možná osudné mise. Modří, co četli Centrální impérium a vědí, že toto je prequel, už tuší. Oni to však ještě nevědí a válejí se v blátě v bojových skafandrech na pláních planety Sekes Tash, kde chtějí zabránit nesmyslnému vraždění civilistů, kteří pouze vznesli celkem relevantní pracovní stížnost.
I ❤️Komanda Omega
Za každou ránu však byla vděčná, připomínala jí totiž, že je naživu. Žádný jiný důkaz, že je naživu, vlastně neměla.
První knížka z nové série je skvělá. Omegy jsou skvělé. Je na nich velmi sympatické, že to jsou úplně obyčejný lidi, kteří jen dostali šanci na trochu důstojnější život. A tak vraždí, ničí a dělají další špínu ve jménu Impéria, ačkoliv vědí, že ne vždy jsou jeho zájmy stejné jako lidí v něm. Mechanicky dělají to, k čemu byli vycvičení, a pokračují v tom, ačkoli jim to někde v skrytu žere vnitřnosti. Ať ztratí kohokoliv či cokoliv, vždycky je zase pošlou zpátky.
A Hila? Hilu miluju už dlouho. Ona neumí blufovat a její mírná hysterie, kterou se snaží pečlivě skrývat pod pokličkou, ale která stejně nakonec znova vybublá a donutí ji zachovat se „správně„, je důvodem, proč ji budete milovat taky. Cyklus Centrální impérium: Omega začíná. Piš, Honzíku, piš.