Od začátku jsem věděla, že bych měla titulkovat svá videa. Dokopal mě k tomu až Kráťa. Svou velmi laskavou a trefnou kritikou. Ladislav Kratochvíl ohluchl ve středním věku. Kromě sluchu přišel i o práci, přátele a koníčky. Přesto si našel vlastní způsob, jak se nezhroutit a být i nadále aktivní. Především v oblasti osvěty na téma sluchu, komunikace a sluchových vad.
Neslyším, ale žiju
Ve svém nejbližším okolí mám zkušenosti jen s vrozenou ztrátou sluchu. Když už se získanou, tak proběhla v tak nízkém věku, že se na věci nic moc nemění. Při vrozené ztrátě je člověk s tou skutečností odjakživa konfrontován a nezná jinou alternativu. Jaké to je celý život slyšet, být na to zvyklý a spoléhat se na to a pak o sluch přijít?
Je to docela šok. Nejen pro toho, kdo přijde o sluch, ale rovněž pro jeho okolí, nejvíc pro rodinu. I když jsem věděl, že nebudu slyšet a snažil se na to nějak připravit, tak se připravit nedá ani náhodou. Najednou jeden vůbec nikomu nerozumí, nemůže dělat věci, které dosud dělal, a také se ocitne v jakémsi „informačním vakuu“, protože nemá přirozené zdroje informací (rozhovory, rozhlas, hlášení v dopravním prostředku).
Pokud někdo neslyší od dětského věku, partner a případně rodina partnera s jeho sluchovou vadou počítají. Když si volí povolání, volí si takové, které bude moci vykonávat se svým stavem sluchu atd. U ohluchnutí ve středním věku při námluvách nikdo nepočítá s tím, že partner nebude třeba za 15 let slyšet, že se ze živitele rodiny stane rázem osoba živená, jelikož nemůže vykonávat své povolání (o to totiž přijde), a než se přeorientuje na něco jiného (pokud se vůbec přeorientuje), tak to chvíli trvá.
Jaké bylo to, že jsi přišel o sluch, pro tvé okolí? Měl jsi v tom pochopení a podporu? Jak jste museli upravit vzájemnou komunikaci? A jak vlastně teď primárně komunikuješ? Učil ses znakový jazyk?
Teď už to trochu jde. Ale v době, kdy mě opustil sluch (kde se courá, nevím – snad se mu nic nestalo) neexistovalo něco jako strojové rozpoznání mluvy s převodem do textové formy. Vše se mi muselo psát. Doma jsme měli krabici na popsané papíry a nestačili kupovat bloky a tužky. Dnes máme na stole tablet, a pokud mi někdo něco chce, nadiktuje to.
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
