Kripl? Už když jsem viděla reklamu v nějaký jiný knize od Tritonu (čert ví, co to tenkrát bylo… možná Slepozrakost?), věděla jsem, že si tohle chci určitě přečíst. Už jen ten název. Kripl. Autor se s tím teda nepáře. A pak obrázek. Modrej Morris Minor jedoucí kamsi do neznáma. S fantasy ani sci-fi to nemělo společnýho zhola nic. Jen to nakladatelství. Ale nemůžu říct, že by mi to nějak zvlášť vadilo.
Hledat na blbejch místech
Kripl je bejvalej feťák. Jeden z těch, co neunesl šedou všednost života, chtěl něco víc, jenže zážitky mimo realitu hledal na úplně blbejch místech. Aby mohl aspoň na chvíli zapomenout na svůj podělanej život, na svýho věčně ožralýho tátu, kterej dodneška vyřvává hovadiny před kostelem v Liverpoolu, na svý promarněný dětství…
Chtěl zdrhnout a to se mu podařilo. Chlast, drogy…vstupenek bylo spousta. Bral cokoliv, co se zamanulo, aby byl aspoň na chvíli šťastnej, nebo minimálně nemusel nic cejtit.
O pazouru kratší
Pak se mu v ruce zalomila jehla. Když fetuješ, je zvyšující se bolest v paži to poslední, co by tě trápilo. Řešíš jiný věci. Pochcanou matraci, kde ukrást další láhev…když se to nedalo vydržet, bylo už pozdě. S gangrénou se nedalo nic dělat. Tu pazouru mu nakonec museli uříznout a místo do lochu ho poslali na léčení.
Kripl, těší mě…
A tak tu je. Kripl. Jednoruká ztracená existence, co zdrhla z Liverpoolu a na waleským venkově se snaží rozpomenout, jaký to je normálně žít. Jenomže minulost je jako finančák. I když se ty neproplacený účty snažíš ignorovat, stejně si tě najde. A tak se k němu teď nemilosrdně blíží. V podobě dvou pobudů, co ho mají zmizet…
Bloody Kripl…
Kripl je hodně zajímavý čtení. Je to takovej podomácku vyrobenej koktejl, do kterýho naházíš úplně všechno, co v dosahu najdeš, a pak to lemtáš, až ti to teče po bradě, a doufáš, že se opilost dostaví dřív, než ti z toho bude zle. Je to hnus, ale nemůžeš přestat. Nejde to.
…Kripl sunrise…
Niall tam naházel nejkrásnější pasáže z Rosamunde Pilcherový. Ty, kde nejde o příběh, ale o pohledy na nádhernou venkovskou krajinu (což kvituju s povděkem, jelikož přebytečný lidi a jejich příběhy v Rosamundinejch zeměpisnejch dokumentech mě stejně jen rozčilujou).
…nebo Kripl on the beach.
Pak tam nalil kus Odyssea od Joyce nebo Kvílení od Ginsberga. Záleží, jak moc duchovně to chcem pojmout. Dlouhý pasáže panickejch atak – koncentrovaná hrůza, strach o svůj život, touha všechno to trápení ukončit a dát si zase skleničku… Pasáže neředěný ničím. Ani interpunkčními znaménky ani cenzurou humusu, co dokáže démon alkohol s lidskou psyché udělat.
Vesničko má Aberystwythová
Ty dva grázlové jsou pak přesně jak Otík a pan Pávek z Vesničko má středisková. Teda kdyby věkovej (a mentální) rozdíl mezi nima nebyl tak velkej a místo v JZD by pracovali pro mafii. Zkrátka taková after-party po Trainspottingu protřepaná s všeobecně impozantní a nádhernou velštinou a legendama, který jsou v tom kraji nasáklý do každýho šutru, do každýho stromu.
Zlomený věci…
Hustý. Dočetla jsem asi za den a hned šla zjišťovat, jestli ten chlap napsal ještě něco. V češtině už nic nevyšlo, tak si asi opráším svojí angličtinu. Co se dá dělat. Pro bastardy, kriply a zlomený věci mám pochopení odjakživa. Všichni jsme příšery a všichni jsme krásný. Teď se mi oči otevřely zase o kus víc.
