A máme jí tu zas! Vyhodíš jí dveřma a přijde oknem. Lady Mechanika. V zatim poslednim do češtiny přeloženym dílu. Dle mýho humble názoru je dokonce víc k zulíbání než kdy dřív. Asi že je zde nejvíc lidská. I přes veškerý pokročilý kovový vychytávky.
Prokletý hračičky z West Abbey
V prvnim díle nás opět přivítá Mechanika city v plný parádě. Ve West Abbey, čtvrti, která neni zrovna pro paničky, se ztrácej malý kluci. Sirotci. Ty, který nikomu nechyběj a který nikdo nehledá. Nebo?
Stačí jedna drobná zmínka v novinách o podivnejch experimentech a Mechanika vyráží do akce. Protože ona svý rudý oči před nepravostma páchanejma na nevinnejch nezavírá. Navíc je tu naděje, že se zase o píď přiblíží ke svýmu „stvořiteli“. Už je čas rozbít mu hubu.
Muerte vysílá svý vojsko
V druhym příběhu si jede Mechanika vyčistit hlavu do Mexika. Jenomže před výčitkama svědomí a všema chybama, co kdy napáchala jen tak nezdrhne. Minulost je dotěrnej patron. Furt jí dejchá na záda.
Shodou náhod se zde slaví svátek mrtvejch, kdy závoje mezi světy povlávaj jak v průvanu. Všechno se to zamotá, podělá a Lady Mechanika má zase plný pařáty práce. Zvlášť když se z ní stane vyvolená samotný Santa Muerte.
Emoce a Desperado
První příběh pro mě byl dost emocionálně náročnej. Dej mi kupu malejch špuntů, co na ně svět pozapomněl, obleč je jako Oliwera Twista, pověs jim na krk vyšinutýho magora a já se neznám.
Úplně jsem chápala Mechaničino rozhořčení. Já bych toho chlapa umlátila vlastníma rukama i bez mechanickejch udělátek. Jsem máma, sakra. Tohle mi nemůžete dělat! Vydrž Tommy. Ještě se obuju a jdu!
Příběh z Mexika měl zase nejlepší atmosféru. Troška starýho dobrýho Clinta Eastwooda, cmrndnutý Desperadem, špetka magie, dvě polívkový lžíce záhrobí a pět litrů efektně zabíjející ženskosti.
Mechanika rozpolcená
„Všichni chybujeme. Chyby jsou součástí života. Jsou strašné jen tehdy, když si z nich nevezmeme ponaučení.“
Celkově se víc porejpem v psýché i minulosti hlavní hrdinky. Ať už v podobě jejích nočních můr nebo různejch retrospektiv. Holka si prošla slušnym peklem. Taky je fakt, že ne všechno, co kdy dělala, bylo úplně košér. Proto ty neustálý výčitky.
Nicméně díky bolesti, kterou prožila a kterou sama způsobila, se dokáže postavit za všechny ty nemnohý, nepatrný a slabý. A jak jsem se už mnohokrát přesvědčila, největší hrdinové jsou ty, co se za žádný hrdiny vlastně vůbec nepovažujou. A že i přesto (nebo možná právě proto?) si osud volí přesně je.
Lady Mechanika 3,2, 1…
Z jedničky jsem byla nadšená. Z dvojky mírně rozpačitá. Trojka to zabila. V tom nejlepšim smyslu slova. Nakreslený je to všechno skvěle, ale trojka je rozhodně příběhově nejsilnější. Tak už mi přeložte další díl. Pěkně prosim. Dík…
