Lady Mechanika je pro velkej úspěch zpět. V potírání zločinu a pátrání po záhadách všeho druhu se její kovový pařátky více než osvědčily. Tentokrát jede do Afriky, pojede do Zimbabwe, jede na hostinu špatně to nedopadne…
Neočekávanej průser
Nejen párou živ je člověk. Ani ten zmechanizovanej. Mechanika v mezičase bere zavděk každym podřadnym melouchem. Zastihnem jí v momentě, kdy ve švýcarskejch horách pomáhá sourozeneckýmu duu lovců vystopovat sněžnou bestii.
Než se stačí vysoukat z kožešinovýho oblečku, čeká jí malý překvápko. Mladá dáma jménem Winifred, jejíhož strejdu Archieho už známe z jedničky. Fred vyhledá pomoc Lady mechaniky, protože její děda, toho času na průzkumný misi v Africe, má očividně potíže a samotnou Winifred se někdo pokusil unýst. No a než to dořekne…
Kov neni šutr
Co je mi velmi sympatický, že Lady Mechanika má city. To, že je kovová, neznamená, že je kamenná. Pod drsnou, sarkastickou, hláškující skořápkou se skrejvá celkem civilní, citlivá bytost. Spoustu věcí to sice ztěžuje, nicméně cena sympatie má hned jasnýho majitele.
Deus ex machina, kam se podíváš
Co mi je po chuti trochu míň je neustálej přísun deus ex machina na scénu. Nemám nic proti stopově dávkovanejm nečekanejm zvratům, který přiklepnou vítězství oblíbený straně. Je-li to jednou, dvakrát, proč ne. Nejsem šťoural.
Když je to ale v takový míře, že to zarazilo i mě, je to na pováženou. Občas bych hlavní hrdiny pořádně protáhla nouzí, bídou a hnusem. Jinak následná výhra stojí za prd. Správnej hrdina si takhle vítězství snad ani neužije.
Zlatej hřebík na parolodi
Určitě palec hore za slečnu Winifred. Malá geniální nerdice, co si zapamatuje všechno, co přečte, je přesně tim, na co jsem čekala. Stačí pár stránek a vyrážím zmlátit kohokoliv, kdo se na ni jen křivě podívá.
Největší pecka tohohle svazku je pro mě pan Jabir. Získal si mě už svym vstupem na scénu á la „kdo tě poslal“. To jsem si vždycky chtěla zkusit. Je elegantní, tajemnej a úspornej. Ví, kdy tlačit na pilu a kdy ustoupit. (jak to sakra dělá?! To chci taky!). Když už kvůli ničemu, tak to otevřte kvůli němu.
Mechanika, Mechanika, proč se nás tak mocně týká?
Sečteno, podtrženo. Druhej svazek je svěží a příjemný dílko. Do extáze mě nepřivedla, ale ani mě nezklamala. Stylová přehlídka kostýmů, vynálezů a národností je obrazově takový tóčo, že všechny nedostatky odpouštim a těšim se na příště. Už brzo, jo?
