Napůl žena, napůl stroj. Lady Mechanika. Povolánim někde na půli cesty mezi Sherlockem Holmesem a Van Helsingem. Charismatem se může směle rovnat oběma. Krásná, inteligentní a téměř nezničitelná.
Mechanika, město zítřka
Anglie. 19. století. Věda se urvala z řetězu a prorůstá veškerou společností. Nejvyspělejšim městem celýho britskýho společenství je Mechanika. Učiněnej zázrak. Nejdůmyslnější mechanismy, na který si jen vzpomenem. Na zemi, ve vodě, ve vzduchu. I Jan Tleskač by se svym lítacim kolem zůstal zírat jak tele na nový vrata.
Hlavní hrdinka je považovaná za ojedinělou hříčku přírody. Až do doby, kdy na nádraží naleznou dívku s podivnejma kovovejma pařátama. Mechanika se chápe příležitosti. Může díky týhle osobě kápnout na toho, kdo jí stvořil?
Kabinet kuriozit
Místní charaktery jsou slušnej bizár. Mechanika tomu samozřejmě vévodí, ale zkuste se podívat třeba do Cirque du Romani. To je jedna kuriozita vedle druhý. Pravda, že postavy jsou prokreslený hlavně na papíře. A ač na něm hrajou všema barvama, jsou některý až obyčejně černobílý.
Ale co už. Zachraňuje to hlavně pan Lewis, nadšenej a trochu výstřední vynálezce, a Kain, tajemnej génius, u kterýho si nejsme jistý vůbec ničim. A jedna z postav se jmenuje Serafína? Please. Sem s tim.
Závislost zvaná steampunk
Knížka má atmosféru jako prase. Takovou, že i kdyby neměla žádnej příběh, nejspíš bych si spokojeně listovala stránkama a nenechala se takovejma podružnostna vyhazovat ze sedla. Nicméně Lady Mechanika má i příběh, a to poměrně solidní příběh.
Dávkovanej pěkně v malejch porcích jednotlivejch kapitol. Ani jsem si nevšimla, kdy se ze mě stal závislák. Lehce po půlnoci, po pár hodinách četby jsem zjistila, že mam hotovo a že potřebuju nutně další dávku. Tak už mi sakra dejte ten novej díl, nebo se neznám!
P.S. Jedno vim jistě. Pojďme se všichni navlíknout do steampunk hadrů. Věřim, že pak zvládnem cokoliv. Příští návštěva foniatrie je jasná:)
