U nás doma máme Lego ve velké oblibě. Hraje si s ním už několik generací Machutů i Svobodů. Zatímco u dětí se tato bohulibá činnost houfně podporuje, na dospěláky stavějící si Helicarrier Avengerů se občas hledí skrz prsty. Úplně zbytečně. Lego je totiž geniální metafora.
Udělat radost
Následující chvalozpěv se bude věnovat něčemu, co je v řadě domácností s Vánocemi nerozlučně spjato. Moc bych vám všem přála, aby bylo i s tou vaší. Protože lego pod stromečkem rozhodně neurazí. My jsme letos zabalili hned několik balíčků. U každého z nich mě těšilo, jakou radost jím udělám. Zároveň mě mrzelo, že půjde někomu jinému než mně.
Tak trochu AFOL
Jsem tak trochu AFOL neboli Adult Fan Of Lego. Zdaleka nemusím mít doma z lega vyrobené všechno. Od kohoutků ve vaně až po obložení obývákové stěny. Nemusím mít kostky obden vysypaný na zemi či na stole. To s klidem zvládnou moje děti. Pravděpodobně se nezhroutím, pokud za život nenasbírám ani čtvrtinu stavebnic, co mám na wishlistu. Lego mám ale ráda. Ráda si z něj něco stavím. Samostatně nebo podle návodu. Líbí se mi, jak vypadá, jak je barevné, jak dokáže spojovat lidi. Lépe a mnohem zdravěji než sebelepší welcome drink.
Proč právě lego?
Proč je lego tak super? Přiznávám, že moje subjektivní nadšení může být zavádějící, protože každou stavbu mám spojenou s nějakou příležitostí či událostí, co má pro mě osobní význam. Pominu-li líbivý a sympatický design vedoucí k tomu, že lego prostě nejde nemít rád, dostáváme se k všeobecným charakteristikám, které mají dopad na všechny.
Když si s legem hrajete (pracujete s legem, experimentujete s ním, abych nediskriminovala věkové kategorie 18+, co to berou opravdu vážně), procvičujete řadu konrétních schopností a dovedností. Namátkou třeba kreativní myšlení, jemnou motoriku, řešení problémů, koordinaci ruky a oka, koncentraci, představivost, plánování, vytrvalost…
Společně bychom jich dali dohromady určitě víc. Slovy klasika přitom je to taková blbost, že? V tomto výčtu to skoro vypadá, že ideální školní příprava nespočívá v tom, že budeme každý den dělat spojovačky, doplňovačky a kimovky, ale spíš budeme se svými dětmi hoďku stavět astronomickou věž v Bradavicích. Na rozdíl od těch spojovaček to bude daleko větší zábava. Pro všechny zúčastněné.
Lego jako metafora
S trochou představivosti si příměr k lidskému životu najdete všude. Já už léta velmi úspěšně hledám ve fantasy a sci-fi. Najdete ho i v legu. Lego je metafora, která nás o životě učí víc, než to na první (a možná i druhý, třetí, čtvrtý…) pohled vypadá.
Důležité je začít
Začínáme u tradiční nevzhledné zelené podložky, na které svůj budoucí geniální výtvor vystavíme. Zpočátku nic moc. Tak je to ale se vším. Začátky bývají málokdy lehké nebo dokonce cool. Prázdno ale ukrývá možnosti. Co si s tou hnusnou podložkou počít? Můžu s ní někoho přetáhnout přes hlavu. Můžu jí nalámat na drobné kousíčky a musím říct, že ten moment, kdy ji ohýbáte až k prasknutí a balancujete na hraně, má něco do sebe. Po řadě pokusů a kreativních cvičení na téma, co s načatou podložkou i večerem, můžete vysypat kostky a začít stavět.
Cokoliv je lepší, než nic
Když jsou kostky vrženy, začíná ta pravá zábava. Někdo nepotřebuje moc pobízet a začíná to tam mydlit. Někdo by nejradši všechny kousky zase rychle uklidil. Co když se poztrácí? A co hůř, co když z nich nedokážu postavit nic kloudného? Člověče, tohle je lego! Z toho vždycky postavíš něco kloudného. A počítá se už jen to, když začneš. Tak do toho.
Navíc uklízení kostek do krabice je vždycky daleko horší činnost než postavit aspoň něco a to si potom vystavit na poličku. V jednom se tak zbavíte úklidu a získáte i působivou dekoraci. Nejhorší možností je nechat kostky ležet. Proč? To poznáte, až půjdete v noci na záchod. Pak už to nikdy neuděláte.
S návodem i bez
V legu stejně jako v životě jsou k dispozici určité návody. Ve srovnání s běžným životem je tady ale dělal někdo, kdo ví co dělá a jehož rady dávají smysl. Návody jsou fajn. Sama bych bez nich Millennium Falcon asi nepostavila, ale možná bych postavila něco daleko lepšího, nebo třeba daleko horšího. To je jedno. Pocit, že je to moje a doposrala jsem si to sama, převýší i nedokonalé technické parametry. Např. že někde není stěna do vingle a vesmírné lodi padá střecha.
Rozbít a začít znovu
Na legu je vůbec nejlepší, že když se vám to nepovede, můžete pokaždé začít znovu. Jinak. Zvolit další cestu, nový způsob. Nikdy není nic ztraceno. Většinou, když mi někde něco upadne, zjišťuju, že se tam bude nakonec líp hodit úplně jiná kostička. Bez toho, že by se kus zhroutil, bych na to ale nejspíš nepřišla. I každá dokončená stavba, se kterou jsme spokojeni, ale neznamená konec. Ukrývá spoustu možností. Konec je vždycky začátek. Dostavěno? Fajn. Můžeš začít znovu.
Aspoň to s ním zkuste
Ať už pod stromečkem lego najdete, nebo ne, ať už jste skalní fandové, či nikoliv, aspoň to s legem zkuste. Malý Kájík, který po vás na rodinné návštěvě bude vyžadovat hledání patřičných dílků, může být do začátku skvělým průvodcem. Možná vás to chytne a doufám, že teď už se na Honzu, který má z lega doma snad i spoďáry, nebudete dívat skrz prsty. Když navíc víte, co všechno si tím Honza trénuje, nebude to nakonec celkem dobrý a spolehlivý kámoš?
