Tělo je fascinující nástroj. Jeho dokonalost a krásu často pochopíme, až když překonáme hranice, ve kterých jsme zvyklí fungovat. O tom ví své i Marina Abramović, performerka, která ve svých vystoupeních často riskovala své zdraví i život.
Marina Abramović, dcera partyzána
„V divadle je krev kečupem, v performanci je všechno skutečné.“
Tělo vnímám odjakživa jako zázrak. To, že to celé funguje a zajišťuje nám existenci v každém jednom okamžiku. Tím spíš to vnímám teď, když mé tělo nefunguje tak, jak by mělo. Jak málo stačí, aby se z dokonale fungujícího stroje stala smrtonosná past. Pravidelně se mi potvrzuje, že ke mně přicházejí věci ve chvíli, kdy je potřebuji. A tak ke mně přišla i Marina Abramović.
Umění performance je za mě obrovsky náročná disciplína. Spočívá nejen v dokonalé přípravě, ale i v kouzlu okamžiku. V tom, jaké publikum se sejde, jak bude reagovat, s čím vy jako umělec tam konkrétně dnes přicházíte. Hranice mezi tím, co přinášíte a co vychází z ostatních, se přitom často stírají. A hranice jsou jedním z témat, kterým se Marina ve své tvorbě s oblibou věnovala a věnuje.
Mít moc nad druhými
Mezi její nejznámější počiny patří Rhythm 0, který proběhl v roce 1974 v Neapoli. Abramović stála uprostřed místnosti. Kolem ní se nacházely nejrůznější předměty. Bochník chleba, kniha, olej, ale i hřebíky, nože a dokonce i nabitá pistole. Publikum bylo vyzváno, aby si z vystavených předmětů vybralo a nějakým způsobem je vůči umělkyni použilo. Performance trvala šest hodin a účastníci postupně projevovali temnější a temnější choutky a hnutí mysli…
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.