Klára Svobodová Spoklidem

Menu

Matka v každym levelu aneb víc respektu méně slov (co se nepromíjej)

spocklidem matka

Rozmohl se nám tady takovej nešvar. Téměř každá matka se za svý funkční období aspoň jednou setká s tvrzenim „Ty jsi unavená, jo? Počkej až budeš mít tři.“
Nebo „Ty máš jen dvě? A to si stěžuješ?“ Skoro to vypadá, že čim víc dětí máš, tim hustší matka jsi.

Víc dětí=víc many

S rostoucim počtem dětí se zvyšuje stamina a herní schopnosti. Lehkost, s jakou jednotlivejma situacema procházíme. To, co se dřív s jednim jevilo jako nepřekonatelnej problém, teď s dvěma, třema můžem zvládat s prstem v nose.

Vynalezli jsme totiž řadu hacků a klávesovejch zkratek, takže se z levelu dva do levelu čtyři dostanem na menší počet pokusů, s menší ztrátou na životech, ve větší pohodě.

Herní paradox

Zde se však dostáváme k hernímu paradoxu. Když máme tři děti, tak nám situace hráče s jednim může připadat směšná. Jemu ale rozhodně ne. A nám tenkrát taky ne.
On ty klávesový zkratky ještě nemá v malíku a ani koukání na letsplayery mu nepomůže. To přijde až s hranim, s žitim. Pro něj je teď level 1 totální Mordor.

První dítě je v tomhle bezesporu aktem důvěry. Skočit bez jištění po hlavě do neznáma. Moment absolutní změny. Rozštěpení svojí nezávislý osobnosti do nitra dalšího tvora. A to je k*rva práce. Byť zatim hledáme jen jedny ponožky.

Sarah nebo Molly?

Za mě neexistuje nic takovýho jako nejmatkovatější matka. Každá je matkovitá jako sviňa.
Jistě existuje Molly Weasleyová, která těch dětí opravdu měla tunu. Vždycky měla náruč otevřenou pro všechny další ztracený dítka v okolí (včetně Harryho) a na bitevnim poli se rvala jako lvice.

Ale pak je tady Lilly Potterová, Sarah Connorová nebo dokonce Nymfadora Tonksová, který měly dítě jen jedno (poslední řečená se ho navíc ani nedočkala) a přesto to byly matky, jak se patří. Udělaly by pro svý dítě cokoliv, dokonce i obětovaly vlastní život. Nikdo nemůže říct, že by byly menší typky než Molly.

I Sibyla Berankinová (později Elániová) stihla jen malýho Sama. Ale její mateřský schopnosti ohledně péče o velmi citlivý, neustále vybuchující tvory? Ty bych chtěla mít aspoň z poloviny tak dobrý jako ona.

A pak je tu celá řada mateřskejch postav, který neměly dítě ani jedno. Bez jejich zásluh by se však neobešlo žádný dobrý dílo. Poklonu skládám zejména profesorce Minervě McGonagallové a Vědmě z Matrixu.

S.O.S.

Je to zvláštní, proč se tim furt jako matky častujem. Ano. I já jsem to za svou hráčskou kariéru už párkrát řekla. Když mám teď tendenci něco takovýho pustit z úst, hlasitě zpívam. Ale občas mi to tam vevnitř na screenu naběhne. Proč?
Jsme přece matky. Stejnej kmen. Měly bychom táhnout za jeden provaz.

Myslim, že je za tim volání o pomoc. Touha po ocenění. Když řikám: „Počkej, až budeš mít tři“, chci vlastně říct, „tak už mě sakra někdo pochvalte! Řekněte mi, že to dělám dobře.“ Chceme prostě slyšet, že to zvládáme, i když nám to padá na hlavu.

Žádná matka nezůstane vzadu

Jsem rozhodně pro budování udržitelnýho a respektujícího kmene matek. Aby žádná matka nezůstala vzadu.

Ani ta, co děti nemá, ale moc se o ně snaží a poslouchat, že se dvěma to bude jednodušší, jí drásá srdce.

Ani ta, která dítě nosila, ale zemřelo a věřte mi, že nemít dítě timhle způsobem by vám sama určitě nepřála. To fakt nechceš. Vim, o čem mluvim.

Ani ta, která vzala za svý dítě, co vlastní rodinu nemělo. To, že si ho sama neporodila, její zásluhy nikterak neshazuje. Naopak.

Ani ta, co se vědomě rozhodla děti nemít a bejt matkou svejm projektům. A teď za to dostává bídu od okolí, že je sobecká a kdoví jaká ještě (za mě je toto velmi hrdinská matkovitost, cenim, opravdu)

Velmi mocná magická formule

Slova jsou, podle mého ne tak skromného názoru, naším největším nevyčerpatelným zdrojem magie. Schopná způsobovat zranění i napravovat je.“
Albus Brumbál

Tak mam takovej nápad. Co se takhle vykašlat na podělanou černou magii a začít užívat tu dobrou? Když chci pochvalu, tak začít u sebe. Hrdě se poplácat po zádech a říct si: „vole, ty jsi tak hustá!“ Začnu já, ostatní se přidaj. A pak, když mám z čeho brát, je snazší poslat dál Felix felicis namísto kleteb, který se nepromíjej.

Pro všechny táty, ne-táty, járádjátry a další týpky…buďte v klidu. Den otců se blíží. Wait for it!❤️

Obsah

Sdílejte článek
Facebook
WhatsApp
Email
Threads

Připoj se do našeho vesmíru

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud vám mé texty dávají smysl, připojte se k mojí komunitě na Forendors

Získáte:
forendors panel