Mluvit sprostě mě fascinovalo odjaktěživa. Bylo to jako Zapovězenej les. Něco tajemnýho, zakázanýho, kam za žádnou cenu nesmim vkročit. S každou nadávkou jsem tam však lezla dál a dál.
Nakonec jsem zjistila, že už se nemůžu vrátit. Že se vlastně ani vrátit nechci. Zapovězenej les je děsivej. Slušný lidi tam nepáchnou. Ale kentauři a jednorožci se ukrejvaj právě tam.
Docela hezká holka
Tatínek s oblibou říkával, že jsem docela hezká holka…než otevřu pusu. Vyjádřil to vcelku pregnantně a hlavně pravdivě. Hezká holka to já jsem. Pak jsem ale plula dál životem v zásadnim rozporu. Holky nemůžou mluvit sprostě.
Pirátský geny
Můj děda byl jasnej pirát. Takže se neni, co divit. Svý námořnický kořeny nezapřu. Už jste viděli piráta potopit obchodní loď se slovy: „Jéminkote. Velice se omlouváme za způsobené nepohodlí, je to politováníhodná skutečnost. Vskutku.“ Tak viděli? Nejspíš ne. Sprostý slova patřej k pirátský štábní kultuře.
Nejblíž k výše zmíněnýmu příkladu měl asi Barbossa, ale ten tak činil jen z důvodu, aby setřel slečinku Swannovou. Dával jí tím najevo (za náš za všechny), že hrubost a neomalenost mluvy o vás nic zásadního nevypovídá. Můžete bejt citlivej, vzdělanej člověk a mluvit jako kanál. Stejně tak se hrubián může vyjadřovat jako kazatel.
Modrej život
Znáte modrej život? Soubor pravidel, co si sestavil Láďa Vilemín, aby byl ušlechtilym chlapcem. Na skautovi jsme se ho pokoušeli držet. Kolonka čistá mluva mi z nějakýho záhadnýho důvodu nemodrala.
Páchat dobrý skutky, cvičit, plnit si svý povinnosti, chovat se čestně. To všechno je hratelný. Ale pak vždycky přišla nějaká p*del, k*rva, nebo h*vno a moje nástěnka byla rázem zkažená.
Mluvit jako kniha
Pokoušela jsem to obejít tim, že si vyhledam zajímavý výrazy ve slovníku cizích slov a budu je používat místo nadávek. Buršikózní, impertinentní, konsternovat, abgébovat. Nikdo nebude vědět, co to je, a ještě ho to bude urážet.
Skvělej nápad, provedení horší. Slova hrubšího zrna to nevymetlo. Došlo však k impozantní fúzi. S tim č*rákem impertinentnim se nebudu abgébovat, ta buršikózní sr*čka mě vysoce konsternuje. Vkusný, že?
Muskulatura za klení
Na táborech se za sprostý slova dělaly dřepy. Nepomohlo. Deset dřepů byl moc malej trest. Ani pozdější upgrade na deset kliků nezabral. Pro mě to byl vždycky fér kšeft. Klidně budu dřít jak na galejích, když si budu mluvit, jak chci. Nemam s tim problém. Navíc si vypěstuju slušnou muskulaturu.
Správná dáma
Dáma na úrovni mluví slušně, nebo nejlépe vůbec. Když takový dámě něco ujede, dostane přes prsty „takhle se správná dáma nechová“. Spořádaná dáma je určitej druh společenskýho stereotypu. A proti těm já bojuju.
Bradavice a Birmingham
Mám pár želízek v ohni, co mi v mojí (s)prostý válce pomáhaj. Tak například Molly Weasleyová v závěrečný bitce v Bradavicích prohlásí: „Not my daughter, you bitch.“ Českej dabing se, pravda, se svym „Ty mrcho“ moc nevycajchnoval. Ale když tohle může říct nejlaskavější člověk ever, tak co tady řešíme.
Ovšem největší podpora přichází z Birminghamu. Polly Gray. Největší dáma gangsterskýho (ostatně i jakýhokoli jinýho) světa. Ztělesnění moci a šarmu. A její každý druhý slovo je f*cking, bloody, damned či holly shit. Dle mýho názoru to její důstojnosti nikterak neubírá. Naopak.
Chvála sprostomluvy
Proč je sprostá mluva tak zdravá a prospěšná? Vyjadřuje hnus uvnitř. Stručně, jasně, efektivně. Bordel vevnitř se zhmotní do údernejch slov a odplyne po větru. Je čisto za cenu poměrně malejch lidskejch ztrát.
Něco mě štve, něco mě trápí? Místo toho, abych to sáhodlouze řešila a trápila se tim, tak to pošlu ven na první dobrou a mám klid. Lepší jeden zmrd, než deset doktorů. Ublížim tim maximálně veřejnýmu vkusu a tuhle cenu zaplatim ráda.
Pos*aná moucha
Když mám děti, má to jednu velkou nevýhodu. Děti se totiž učí nápodobou. Takže musim počítat s tim, že čas od času za svůj slovník dostanu nějakou tu splátku. A pěkně veřejně.
Byli jsme se podívat v lesní školce. Bašík byl rozmrzelej, protože nespal. Byl protivnej, moc ho to nebavilo. Nakonec vše korunoval tim, že do pléna všech alternativních maminek zahlásil: „kde je ta moje moucha pos*aná.“ Nu což, aspoň se nepretvařujem.
Kouzlo cizích jazyků
Francouzi, jejichž jazykem se tak krásně nadává – zní to, jako když si vytíráte prdel hedvábím.“
Do budoucna vidim široký pole působnosti v užití cizích jazyků. Vzdělání jako vzdělání. Něco se příučim a pak si můžu svobodně k*rvovat třeba ve francouzštině, mandarínštině nebo klingonštině. Ve většině případů mi nikdo nebude rozumět. A když náhodou jo, věřím, že danej člověk ocení můj slušnej multikulti rozhled.
Pilíře světa
Poslal jsem ho do îsh kakhfê ai’d dur-rugnul!”
Z literatury mám vypozorovaný, že čim blíž k zemi máte, tim víc máte potřebu se i zemitě vyjadřovat. Třeba vznešený elfové budou mluvit jako filozofové, trpaslíci jako hovada.
I přes svý špičatý uši se v tomhle hrdě hlásim k trpaslíkům. My jsme ty pilíře země. Tvoříme základy, který vydržej všechno. A každej pilíř musí stát po kolena v bahně, aby ostatní měli blíž ke hvězdám. A to je přece mise, k*rvafix!
P.S. Pamatuješ na Stromovousovo:
„Na tuhle zradu není v žádném jazyce dost silná kletba.“
Jo? Tak mrkni do galerie na jeden skvostnej meme. Stromovous totiž zapomněl, že máme polštinu 😀
Z toho budu žít ještě dlouho!
