Na škatulky s*rte aneb krabičky jsou vhodný leda na dietu, a to ještě kdoví jestli

spocklidem pani spocková

Fakt nevim, kde jsme přišli k tomu, že jako lidi nemůžeme bejt všim, čim jsme, nebo čim bychom bejt chtěli.

Zalez do škatulky a zůstaň tam

Nemůžeme bejt potetovaný a zároveň zodpovědný a milující rodiče (nebo lidi všeobecně pro ty, kdo nemají tenhle obohacující plugin). Nemůžeme se vyfiknout jako dáma a zároveň mluvit jak dělník z doků. Jako ženský nemůžeme odnosit a odkojit několik dětí (co si budem nalhávat, i jedno je dost) a zároveň si připadat dobře ve svym těle bez toho, že nám přišijou nový prsa.

Jako bychom si museli vybrat a bejt jenom jedno. Když jsme obojí, nezapadáme do škatulky, kterou pro nás mají už připravenou, a jsme pro společnost nepatřičný a nepřijatelný.

Nebudou tě žrát všichni, nejsi pizza…

Já jsem nepatřičná už dlouho. Respektive divná jsem byla vždycky, ale už delší dobu na to kašlu. Jo, je třeba pěkně protivný, že nás má pan doktor na foniatrii pořád zařazený jako nezodpovědný pankáče, ačkoliv jsme v čekárně asi jediný kdo se svym dítětem každodenně trénuje.
Dřív nás to trápilo. Tak jsme se snažili. Než jsme zjistili, že nezabere makat ještě víc. Že se k nám pan doktor bude chovat jinak jen v případě, že si ustřihnem dredy nebo zajdem na laser.

Na veřejnosti mi občas ujede nějaký to „doprdele a ještě dál“, většina lidí se otočí, sjede mě od hlavy k patě a řekne si, že to jsem se asi naučila ve vězení se svejma kámošema feťákama. Zvykla jsem si i na to.

Jediná vhodná škatule, do který bych se vešla, aniž bych musela ohejbat tykadla, je „člověk“, a tím si vzhledem ke svejm elfskejm a vulkánskejm kořenům taky nejsem jistá.

Děti to maj na salámu

Děti jsou v tomhle úžasně inspirativní tvorové. Do žádný škatulky se nenechaj narvat ani omylem. Fína nikdy neměla problém vylézt na nejvyšší strom po tom, co si oblíkla svý nejhezčí princeznovský šaty. Než ukouše hlavy svejm panenkám, zásadně si nejdřív nalakuje nehty. Barnabáš je zase hustej, hláskařící týpek, kterej klidně brečí, když to potřebuje, a pořád si připadá jako Rocky Balboa.

Takže? Na škatulky kašlete. Nikdy z nich nevzešlo nic dobrýho.

Tento příspěvek má 2 komentářů

  1. maru

    Děkuji za krásný článek! Mám pocit, že to zařazování se znásobí, když se člověk stane rodičem. Že pokud nosím svoje děti v šátku nebo rodím doma, jsem nezodpovědná (čert vem, že jsem sociolog a v číslech se vyznám líp než lékaři), pro některé i kamarádky je z nějakého důvodu potřeba si mě zařadit jako někoho, kdo je „ezo“ a „alternativní“… Taky to pro mě bylo a někdy i je těžký, když mě někdo nálepkuje nebo cpe do nějaké krabičky, a učím se to brát jako něco, co pomáhá těm lidem se zorientovat a nebrat si to osobně…

  2. Spocklidem

    💪💙

Napsat komentář