Klára Svobodová Spoklidem

Menu

Nestvůra z Essexu aneb feminismus s botama od bláta

spocklidem nestvůra z essexu

První kniha, kterou jsem přerušila svou delší čtecí pauzu, byla Nestvůra z Essexu. Byl to očekávaně příjemný (proto jsem si ji vybrala) a neočekávaně feministický zážitek (kdybych tušila, tím spíš bych si ji vybrala).

Kontrasty viktoriánský Anglie

Přes všechnu liberálnost a odhodlanou snahu působit světaznale, byl v podstatě hluboce konzervativní a Darwinovy či Lyellovy práce odmítal vpustit do své studovny ze strachu, že nesou nákazu, která by se mohla rozšířit i po zdravějších knihách.

Na příbězích z viktoriánský Anglie mě něco magneticky přitahuje. Asi ty kontrasty. Na jedný straně chudina žijící z ruky do huby, kdy na to do huby často ani nedojde. V otřesných pracovních i životních podmínkách, bez sebemenších vyhlídek na to, že by život mohl být někdy jiný, lehčí.

Na straně druhý smetánka z lepší společnosti, která má úplně všechno, co by v tomto životě mohlo být považovaný za dosažení hodný. Jméno, postavení, peníze, dostatek, naději. Žijou svý dokonale nalinkovaný a sešněrovaný životy obklopený tou vší parádou. Ale ani oni nejsou tak úplně šťastný.

Mít všechno…

Byla jsem tam! Viděla jsem to co vy, cítila jsem to co vy.

Čas od času se někomu povede vystoupit ze stínu svý sociální skupiny a dosáhnout si na něco, co by mohlo být nazýváno štěstím. Tak třeba Cora Seabornová, hlavní hrdinka žijící v manželství s velmi bohatým a politicky vlivným mužem. V podstatě jediná a nejvyšší meta, o kterou může dívka usilovat. Pak už jí nezbývá než doufat, že její manžel nebude úplný prasácký hovado, aby její děsivě stejný a nudný dny nekalil strach, co bude, až se vrátí domů.

spocklidem nestvůra z essexu

…nemít nic

Po očku sledoval svoji návštěvnici a zjevně došel k závěru, že žádnou ženu v takovém kabátě nějaké příšery nevystraší.

Cora měla všechno (včetně toho prasáckýho manžela) a rozhodně nebyla šťastná. Sešňěrovaná pravidly, korzetem, stereotypy a morálkou nemohla dýchat. Jen se tvářit, že je všechno v pořádku, aby aspoň její syn vyrůstal v rádoby bezpečným a harmonickým prostředí. I když všímá si toho vůbec?

Malý chlapec s autistickými sklony, jehož vážná tvář a znepokojivě vyspělý pohled by za dětský nemohly být považovaný ani uprostřed nejhlubší noci. Posedlý sbíráním nejrůznějších předmětů, zkoumáním fyzikálních zákonů v praxi a studováním lidí, těch nepochopitelných tvorů, jejichž city a nelogičnost chování mu pořád unikají.

Nejedna nestvůra z Essexu

„Půjdu rovnou nahoru najít hlavičkový papír a varovat je, že jim tam s těmi vašimi londýnskými názory a ostudným kabátem přinesete potíže.“

Co se stane, když Michael Seaborne zemře? Může se ještě do tak dlouho utlačovanýho vědomí dostat život? Svoboda? Radost? Může Cora začít znovu? Hell Yeah. Ale jako brní přesezená noha, do který se pomalu vrací krev, i tady to bude trochu drhnout. Místo v londýnský Foulis Street se stane stejně prázdným a pustým jako Cory život doposud a do Essexu přibude pár rázovitých postaviček navíc. Ono se to v místním folklóru ztratí. Nebo?

Dalo by se říct, že kromě ženy v mužským kabátě, na který je najednou všechno moc velký, když to nedusí šněrovačka (jak postava, tak názory), už nemůže Aldwinter postihnout větší pohroma. Jenomže s Corou se vrací i pověstná příšera, had, který vylézá z vody a požírá vesničany.

Prolézt blátem, najít sebe

„Posledních pár týdnů pořád myslím na to, že ještě nikdy nebyl větší rozdíl mezi tím, jaká bych měla být a jaká jsem.“

Nádherná kniha o tom, že grl pwr je neskutečný fenomén, který rostl v každé době i na těch nejnepravděpodobnjích místech. Kniha, která svý čtenáře donutí nazout pohorky, oprášit síťku na motýly, gelogické kladívko, atlas hub anebo Přítele lesa a vyrazit do přírody, do lesů a uprostřed bahna a marastu si vyčistit hlavu. Ztratit všechno a najít sebe.

Čelit světu ve svý nejlepší podobě

Někdy mu připadá, že za ním v noci přišla a vložila mu své oči do důlků, aby viděl svět jejím pohledem.

Svět je někdy zatraceně těžký místo k žití. Tím těžší, když mu musíme čelit v podobě, do který nás zmrzačili. Zahodit korzet, roztáhnout křídla a stát se tou nejlepší podobou sebe sama. I když to znamená, že už navždy budem mít špínu za nehty, špinavý boty a pohrdavý pohledy v zádech. Seems fair!

Tak na co ještě čekáte? Pojďte s Corou objevovat potvory z říních hlubin a usmiřovat se s běsy uvnitř sebe sama.

spocklidem nestvůra z essexu

Obsah

Sdílejte článek
Facebook
WhatsApp
Email
Threads

Připoj se do našeho vesmíru

Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud vám mé texty dávají smysl, připojte se k mojí komunitě na Forendors

Získáte:
forendors panel