Punk znám. Několik let jsem jím žila a v soft rodičovský verzi v tom pokračuju dosud. Na splatterpunk* jsem kápla až s Organickou oprátkou. Pokud platí Picassovo „Vše, co si dokážete představit, je skutečné„, tak potěš koště. Takový prasárny si totiž zdaleka nepředstavuje jen Koubek. Pravděpodobnost naplnitelnosti podobnýho lovely scénáře se tak šmahem zvyšuje.
Děsivá krása humusu
Hlína má totiž tu skvělou vlastnost, že všechno nežádoucí udrží pěkně…zkrátka pod zemí.
Myslím, že bez přehlídky humusu a děsu, co všechno si na nás budoucnost může přichystat, bych se i obešla. Asi stárnu a začínám se soustředit na úplně jiný věci. Už mě tolik nebere zvrácená radost z rozsekanejch vnitřností ani dětský úžas nad tím, jak je technologie super, když dokáže během pár chvil vyrůst urvanou nohu nebo zacelit díru v břiše.
Co ale ocenit dokážu, je krása, která se objevuje na těch nejnepravděpodobnějších místech. Dokud ji ve všeobecným zmaru, rozkladu, bolesti a zoufalství pořád dokážeme vidět, tak tam prostě je. Musí.
Koubkova organická poezie
Ve vzduchu je cítit dobrá nálada souložící s netrpělivostí – a druhá jmenovaná je momentálně nahoře.
Poetiku a těžce dekadentní estetiku na Koubkovi cením nejvíc. Je to i důvod, proč jsem knížku četla zatraceně pomalu, hluboko pod průměrem svýho obvyklýho tempa. Sbírku básní taky nepřežvejkám rychlostí čísla 5 za 30 sekund (i když některý z nich by tomu rozsahem vybízely). Ne. Poezie se vychutnává. Válí v mozku i na jazyku. Čtu ji pro požitek. Ne proto, abych dostala medaili za počet přelouskanejch knih.
Jak mě Nestvůra z Essexu vrátila zpátky ke čtení, Organická oprátka mě naučila číst opět pomaleji, zastavovat se a vstřebávat (i když už chci sakra vědět, jak to celý dopadne!). Nepít, abych se ožrala do němoty, ale abych si užila každej lok.
Biogelovej komorní western…
„A pak jsem je prostě rozsekal na sračky.“
Jak jsme říkala, o splatterpunku vím velký kulový. Organickou oprátku bych proto popsala jako komorní westernový drama. Místo osamocených klobouků hnaných větrem pouští, se v těch pokrývkách ukrývají i zbytky hlav a žene je to po krajině mnohem bezútěšnější. Nechybí ani patetický hlášky, který jsou sice stejně absurdní jako na divokým západě, ale tady fakt sednou a jsou vtipný.
…o dvou lidech
„Co když po nás začnou střílet?“ zeptají se obavy něžného pohlaví.
„Tak to koupím já,“ odpoví mužný štít.
„To je pravda, takže žádný problém“
Úsměv, spokojenost, klid.
Většinu času si vyhraje jen se dvěma postavami. Rust je šílenej magor a bastard, prošpikovanej implantáty tak, že na něm mnoho lidskýho nezbylo. Aspoň si to myslí. Ve skutečnosti je lidskej tak, jak jen člověk s vnitřní armádou nanobotů může bejt. Je těžký ho mít rád. Takže ho budete milovat. Všichni. Beze zbytku.
Pak je tu Riicin. Dívka, z jejíhož jména kape jed (ale nesmí se jí to říkat! Pšt!). Ta se naopak ztráty svý lidskosti ve prospěch různejch vylepšení bojí víc než ztráty další končetiny. Když je ale člověk ochrnutej, nebojuje se mu zrovna dvakrát dobře, co? Trochu mi připomíná Ciri, trochu Angoulême. Nemůžu se rozhodnout, kterou víc, a je to úplně jedno.
Estetika psaná na oprátce
V životě muže přichází krize ve standardních intervalech, bez ohledu na to, jestli má vlastní orgány a zda vidí, nebo nevidí skrz zdi.
Organická oprátka v současný době plný nadšení z AI, která hraje Go, šachy, píše knihy a maluje, vyvolává nepříjemný mrazení z ozvěn budoucnosti. Vole, stačí jeden krok blbým směrem a jsme všichni v hajzlu. Zároveň jsem v ní viděla Krchovskýho s bionickou protézou, kterej ví, že život je tak blbej, jak je, a jinej nebude. Nicméně i mezi vykuchanými střevy můžem občas zahlédnout stín anděla.
Kdysi na VŠ jsme měli předmět Estetika, kde jsme probírali různý výtvarný díla a řešili, jak na nás působí. Naprosto ztracený tři kredity. Radši si pořiďte Koubka a koukejte si přechroustat sami, co je vlastně krása a jak (blbě) ji vnímáme.
*Splatterpunk – další punková odnož fantastiky. Po úspěchu cyberpunku se s nima roztrhlo břicho. Steampunk, biopunk, později ribofunk…a splatterpunk. Ve zkratce se dá říci, že jde o takový zábavnější dítko horroru.
