Po dlouhé době kniha, která ve mě zanechala opravdu silný dojem. Přelouskala jsem ji v práci během obědové pauzy. Po zbytek dne jsem však byla myšlenkami úplně jinde a má mysl se točila jen kolem toho, jaká k nám dokáže být příroda i sám život. Styl psaní mi velmi sedl a právě ta jeho autentičnost mě dokázala ošálit natolik, že jsem si chvílemi myslela, že se vše odehrává právě mě samotné.Autorka je nerd, svéráz, hrdina. Popisuje svůj střet s mateřstvím přirozeným jazykem a bez servítek. Děsivou bolestnou zkušenost, kterou si asi sotva kdo dovede představit. Narození mrtvého miminka, komplikace během dalšího těhotenství, velký boj matky i dítěte. Smutné je, že víc než ztráta dítěte mě šokoval přístup zdravotního personálu, totální lidská tupost a krajní nedostatek empatie. Vím, že zážitek porodu “ na běžícím páse“ umí ztraumatizovat i maminku, u které je vše, jak má být. Tohle ale byla síla! Knihu jsem nevěnovala. Téma je velice specifické. A bolestné. Sama jsem jí ale nemohla odložit až do poslední stránky.“