Poslední tango v Havaně byla moje vstupenka k tomu, abych mohla říct: „Tak už jsem ho taky četla! “ Koho?! Kotletu, přece! Šla jsem na to od lesa a začala rovnou třetim dílem. Ačkoliv se tento způsob seznámení může zdát poněkud nešťastnym, věřim, že zrovna hlavní hrdina by ho ocenil. Je to jako bych místo podání ruky sahala rovnou na zadek.
Tak trochu jinej detektiv
Tomáš Kosek je detektiv. Nebo něco na ten způsob. Podvody a krádeže totiž nevyšetřuje. V merku má záležitosti poněkud delikátnějšího rázu. Okultismus a magii. Máš problém se zombíkama, čarodějkama nebo se ti to vyvolávání nějak vymklo z rukou? Zkus mu zavolat. Ale prej toho má teď hodně.
Cesta kolem světa za pár dní
No a tenhle Tomáš nás bere na cestu kolem světa, přátelé. Počítáme-li Ústí jakožto světovou p*del (nic proti Ústí, zdravim Ústí). Tam se totiž zastavíme taky. Vyjde to na tak dlouho, jak rychle čteš. Takže na klasickejch osumdesát dní si nech zajít chuť (třeba číslo pět by to měl pohodlně pod minutu).
V Havaně zkusíme tango s bohy. Upozornění: nutno ovládat aspoň základní kroky, bozi nemaj rádi, když jim hamtáš na špičky. V Ústí omrknem kromě „romáckýho“ sídliště i prapodivnýho démona, co šlape po krku místním velkejm zvířatům. V Tokiu se zase schází mafiánská elita a nějak se jim tam přemnožili pavouci. A pak ta Paříž. Sladká Paříž, kde můžeš potkat dávno mrtvý kámoše a shlídnout pár templářskejch šmuků. Na obranu Ústí musim podotknout, že tahle zastávka se mi líbila nejvíc.
Malej pitaval z měst všech velikostí
Kotletovi chci poděkovat předevšim za sprostý slova. Jeho postavy to tam uměj pěkně poslat v ten nejlepší možnej moment a se slovníkem se opravdu nežinýrujou. Po přečtení si připadám, že mluvim celkem normálně. Díky!
Druhej dík patří za postavy samotný. Kosek je celkem sympaťák. O tom žádná. Ale co cenim ještě víc je ten přehršel čupr ženskejch kolem něho, který rozhodně nehrajou jen hezký druhý housle. Tomáš má občas, co dělat, aby jim stačil. Za mě největší top byla Anička Vrtkavá.
I odzadu potěší
Občas se mi přihodí, že nezačínam prvním dílem. Červenákova Bivoje jsem četla rovnou od dvojky, jelikož knihovně tenkrát dlouho trvalo, než mi splnila rezervaci na jedničku. Trpělivost halt nepatří k mejm ctnostem.
Stejně tak moje první seznámení s Kotletou proběhlo takříkajíc p*delí napřed. Nu což, byl to dárek a darovanýmu koni na chrup nehleď. Radši sedni a čti. Začít odzadu čili od Havany, v tomto případě neni úplně na škodu. Většina věcí potřebná k pohodovýmu plynutí děje je objasněná.
Pokud na to ale chcete jít pěkně popořádku a mít jistotu, že vám neunikne nějaká drobná souvislost, rozhodně šahejte nejdřív po Příliš dlouhý swingers party. To je totiž skutečnej prapočátek páně Koska.
Sumo sumórum dozvěděla jsem se řadu zajímavostí o místnim folklóru (což dokážu ocenit vzhledem k tomu, že jsem kdysi absolvovala s prací o tradiční lidový kultuře) a navíc to byla velká, ale opravdu velká zábava.
P.S. Pokud nemáš rád Studnu od majora Zemana, tak si nečti po večerech. V Ústí je totiž něco, proti čemu je starej Brůna rozkošná komiksová postavička.
