Prázdnota by mohla patřit k tomu nejlepšímu, co jsem letos v žánru sci-fi přečetla. Vypráví příběh o blízké budoucnosti roku 2042. Žádné sci-fi to ale vlastně není. Prožíváme to nejspíš každý z nás. Přímo teď.
Nebe, peklo, ráj 2042
Spousta domů se proměnila ve slumy a squaty pochybných existencí a lidé, co se trousili ulicemi, neměli svým vzezřením daleko k záchytce nebo krchovu.
Metropole Evropa roku 2042 měla být rájem na zemi. Místem, kde každý člověk bude moci žít svůj život tak, jak si sám přeje. Místo toho je dobře jen pár požehnaným žijícím v lepších čtvrtích. Dobře v tom smyslu, že jim nikdo nešlape po krku a smrt jim nehrozí pokaždé, když vystrčí čumák ze své luxusní vily.
Ostatní mají smůlu. Násilí, předsudky, hlad a špína. Na volání o pomoc ale nikdo nereaguje. Znamená jen to, že dneska jsem měl sám štěstí a pátrat po něčem, co se mě bezprostředně netýká, není můj problém. Energii šetřím, až vytáhnou kudlu na mě. Může to být brzy.
A právě zde žije Rebeka (Judita? Alex?). Empatka vidící lidské pocity pracuje ve firmě Good thoughts, kde pracháčům, co si to můžou dovolit, vysává nepříjemné emoce jako vztek, úzkost, či depresi. Na Metropoli docela dobrý. Dokud na dveře její ordinace nezaklepe jistý Thomas Park s tím, že jeho snoubenka zmizela a že je to právě Rebeka, kdo mu může pomoci.
Když svět odvrací tvář
Jako by laskavost přestala být ctnost a stala se z ní vada, slabina. V tomhle městě, v tomhle světě, v celé téhle společnosti.
Při čtení Prázdnoty Míšy Merglové jsem hodně myslela na Nekonečný příběh. Na vzteklého psa s krví u huby, který pohlcuje všechny a všechno a nechává nás myslet si, že jsme úplně zbytečný, nikdo nás nemá rád a na ničem už nezáleží. Ačkoliv v ČR roku 2023 není situace s uprchlíky tak vypjatá jako v Metropoli Evropa roku 2042, pocit osamělosti, opuštěnosti a vnitřní nicoty jsou totožné. I my si častokrát můžeme připadat, že na nás všichni zapomněli a svět od nás odvrátil svou tvář.
Jsme anonymním článkem uprostřed soukolí, který přestane-li fungovat, bude okamžitě a velmi snadno nahrazen něčím jiným. Ten čokl se na nás hladově dívá a už se třese, až ve své beznaději dosáhneme na dno, aby po nás mohl skočit a milosrdně nás dodělat.
Prázdnota v nás
Cítila jeho zoufalství, bylo jako všeobjímající studený déšť, jako jediný akord klavíru, co člověku okamžitě rozechvěje srdce.
My všichni si na svých ramenou, nebo omotané kolem našich těl nosíme nejrůznější stvoření. Kouřový dusivý opar, popínavé rostliny, které nám svým tisíce a jedním šlahounem drásají útroby, trojhlavé bestie štěkající svou frustraci na každého v okolí, slizké kokony, jejichž hnus tiše a ochotně odkapává na podlahu. Smutek, vina, zloba, úzkost, lež. Každý si táhneme svoje.
My ale nemáme Rebeku, aby nás proskenovala od hlavy až k patě a řekla nám, že je to jenom pocit. Že panika, kterou cítíme, když máme vejít do místnosti plný lidí, nebo se po týdnu nemoci vrátit do školy, je jen chemickou reakcí našeho těla. Ve skutečnosti nám nemůže ublížit. Nemáme Good thoughts, aby z nás cokoliv vycucnuly. Musíme si se svými pocity poradit sami. A co hůř musíme si poradit i s pocity těch ostatních, které se po nás sápou a chtějí se do nás zakousnout.
Není obyčejných životů
„Lidé, kterým už nezbylo nic jiného, se musejí radovat z maličkostí. Jinak by zešíleli.“
Na Prázdnotě mi přišlo nejlepší kromě toho, jak zatraceně dobře je napsaná, že ukazuje, jak jakýkoliv život, ať je sebeobyčejnější (a já věřím, že není obyčejných životů, stejně jako není malých rolí) nemusí být vůbec žádná sranda žít. Život člověka je prostě někdy strašně těžký. I když děláme, co můžeme, nemusí to stačit. Každý život má ale cenu. Bez ohledu na to, co si zrovna táhneme v batohu za šutry, jsme hodnotné osoby, na kterých záleží.
Stejně jako v Nekonečném příběhu můžeme přijít úplně o všechno. Vždycky ale zůstane drobné zrníčko plné možností a potenciálu, ze kterého se můžeme vystavět znovu. Kéž vás nepohltí prázdnota a nesežerou vás vaši démoni.
P.S:. Myslím na všechny, kterým bylo ubližováno tak dlouho, že mají pocit, že si to možná zasloužili. Doufám, že se vám dostane pomoci, jakou potřebujete <3
