Rodičovství je extrémně podivná záležitost. Snažím se ze sebe vymáčknout to nejlepší a doufám, že škody, co jsem napáchala budou co nejmenší. U vlastností, které po mně dědí moje dětí, je to pak čirá bezmoc. Tak ty taky, Brute?
Vlastnosti, kterých se snažím zbavit
Když vidím, jak mé děti přebírají moje vlastnosti, kterých se neúspěšně snažím zbavit, a tak je aspoň o stupeň úspěšněji kultivuji, chce se mi vyskakovat z kůže. Tuším, jaké peklo si tím budou působit. Ze všech zel, která by mohly vychytat, se nejdrásavěji projevuje perfekcionismus. Neustálá snaha o dokonalost, které není z principu možné dosáhnout, je bičem už několika generací naší rodiny (zdravím mami🙋🏻♀️).
Dá se s ním pracovat. Přijde mi, že ale takové té drobné rozmrzelosti, že to mohlo být lepší, někde v nadočnicových obloucích (předpokládám, že tam někam naši předci dostávali kyjem za blbě ulovenýho mamuta), tam bude pořád. Já jsem se s tím smířila. Pomáhá mi jet dál i s tím. Vidět ale svého syna, jak se na sebe zlobí, že mu něco nejde, je nový level rodičovského masochismu…
Celý článek si přečti na Forendors (Pickey).
Proč mě podpořit na Forendors?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě.
Aby se ze mě nestala zombie, je dobrý mě občas pozvat na kafe a větrník. Pokud ti moje texty dávají smysl, podpoř mě zde.
